Dvaadvacet prvňáčků pražské Fakultní základní školy Barrandov II. v pátek před Vánocemi naposledy otevírá slabikáře a procvičuje čtení. „Tak děti, všichni dáme prstík na první písmenko, posouváme a čteme,“ dává třídě pokyny paní učitelka Hana Koníčková a vyvolává jednotlivě žáčky.

„My máme stromeček. Na stromečku máme ozdoby. Táta nese kapra. Máma má cukroví,“ čtou postupně děti a větu po nich vždy sborově zopakuje celá třída. „V září jsme začínali písmenky O a S, vždy dlouze,“ říká Koníčková a děti společně dlouze čtou: „Ssssssss. Oooooo.“

Od klasické výuky čtení, se hodina na první pohled liší tím, že děti neslabikují. Každé slůvko čtou pomalu a vždy celé najednou. Kantorka totiž čtení učí pomocímetody Sfumato, neboli metody splývavého čtení, která je druhou nejčastější alternativní metodou čtení.

„Naše škola se rozhodla, že bude preferovat tuto metodu, která lépe podchycuje děti s poruchami jako je dyslexie nebo dysgrafie. A těm, kteří žádnou poruchu nemají, to nijak neublíží,“ vysvětluje Koníčková. „Děti pak někdy nerozlišují dlouhou a krátkou slabiku, takže rozdělování slov se pak učí ve druhé třídě, zatímco u klasické metody se to učí hned v první třídě,“ dodává.

Čtu rychle. Ale vnímám obsah?

Autorka metody splývavého čtení doktorka pedagogiky Mária Navrátilová techniku přirovnává ke hře na klavír. „Když se začínáte učit hrát na klavír, nejdřív se učíte správné úhozy a hra se realizuje v pomalém provedení. Stejně tak u čtení, když člověk nemá dokonalou techniku, tak k efektivnímu čtení nikdy nemusí dospět. Efektivní čtení znamená číst plynule se správnou intonací a především s porozuměním,“ vysvětluje.

Kritizuje, že v řadě škol je stále kladen důraz především na rychlost čtení, nikoliv na porozumění. „Je mi znám případ z první třídy ZŠ, kde učitelka měří kvalitučtenářského výkonu podle toho, kolik slov děti přečtou za minutu,“ kroutí hlavouNavrátilová.

Základem efektivního čtení je podle ní začít z pomalého pohybu. „Všechno, co jsme se v životě učili, ať je to chůze, řeč nebo sport, dribling, tanec, to všechno jsme nejprve realizovali v pomalém provedení, pouze u čtení to tak nebylo. To je hrubá chyba. Přitom čtení je koordinovaný pohyb, a jako takový musí na začátku své realizace vycházet z pomalé expozice. Tím se umožní centrální nervové soustavě zvolit takovou rychlost, aby bylo možné postihnout obsah přečteného“ zdůrazňuje,“ zdůrazňuje. 

Takže rychlost čtení podle ní v žádném případě není ukazatel kvality. Každé dítě je jiné a mělo by se naučit číst tak, aby jeho myšlení bylo schopno postihnout obsah toho, co čte. Při správné technice podle Navrátilové čtenář očima periferně načítá v předstihu slova ještě než je vysloví, předem ví, co následuje a tím se orientuje v kontextu.

V technice čtení Sfumato navíc neexistuje tzv. dvoufázové čtení. Klasická slabikovací metoda vychází z toho, že dítě se učí zvlášť slabiky: „ma, so“. A teprve v další fázi je dává dohromady: „maso“. „Slabika ale potírá smysl slova. Může být zavádějící a asociovat něco jiného, třeba předložku. Dítě to pak špatně rozlišuje,“ říká Navrátilová.

Při metodě Sfumato se v jednotlivých etapách čtení spojí dvě, tři a čtyři písmena. Proces se postupně zrychluje a dlouhé vyslovování hlásek se zkracuje.

Školy si alternativní metody pochvalují

Ačkoli alternativní metody čtení získávají na oblibě, z podzimního průzkumu České školní inspekce (ČSI) vyplývá, že jednoznačně nejčastěji vyučovanou metodou čtení na českých školách zůstává klasická analyticko-syntetická, čili slabikovací metoda.

Alternativní metody výuky čtení v současnosti využívá necelých pět procent škol. Kromě metody Sfumato se používá metoda genetická, neboli hlásková, která je vůbec nejoblíbenější alternativní metodou. 

Alespoň v jedné třídě prvního stupně jí učí čtení 39 procent ze škol, které využívají alternativní metody. Splývavé čtení se učí v 35,4 procentech škol a 18,9 procent škol zavedlo i globální čtení. Spíše okrajově se pak zavádí motorické čtení, Foucambertova metoda výuky čtení nebo jiné alternativy (o jednotlivých metodách viz box).

Téměř všechny dotazované školy jsou podle ČSI se svými metodami spokojeny. Negativní zkušenosti mělo pouhé jedno procento všech škol, které se průzkumu ČSI zúčastnily.

„Spokojenost často vychází ze skutečnosti, že metody jsou již osvědčené a léty praxe ověřené. Školy také často uvádějí, že jim umožňují ke svým žákům přistupovat individuálně a mohou pro ně vybírat metodu, která nejvíce vyhovuje jejich potřebám a se kterou dělají velké pokroky. To se týkalo i žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, u kterých se některé metody jevily jako vhodnější,“ komentuje průzkum náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

Pozitivní zkušenosti byly podle něho zdůvodňovány i tím, že se žáci naučí číst rychle, což je pak pro ně velkou motivací k dalšímu čtení, mají aktivnější přístup a o samotné čtení se více zajímají. Metody také podle škol žáky dobře naučí porozumět čtenému textu.

„Nedostatky použitých metod spočívaly zejména v tom, že nemusely vyhovovat všem žákům, v několika případech bylo zaznamenáno dvojité čtení a někdy byla překážkou k zavádění alternativních metod nedůvěra nebo nesouhlasné stanovisko rodičů,“ uvádí Andrys také negativa alternativních metod.

Metodou Sfumato se učí také děti v ZŠ v Mirošově na Rokycansku: