Tibetský duchovní vůdce se ve své knížce vrací k tématům starších prací, pomíjivosti světa a cestě k pocitu štěstí a vyrovnanosti, tentokrát se ovšem o něco více věnuje pojmu já a jeho mnohovrstevnému chápání v buddhistické filozofii. Výklad chybného chápání "já" je ze začátku snad až příliš mnohomluvný a opakovaný, to lze ale odůvodnit tím, že knížka je myšlena jako učebnice pro začínající zájemce o duchovní rozvoj (viz návody k úvahám a cvičením na konci kapitol).
Dalajlama vysvětluje, jak se člověk neustále točí v kruhu, protože lpí na pomíjivých věcech a vztazích. Tím, jak zakaleně vnímáme věci a lidi, necháváme klíčit emoce - hněv v případě nepřátel, či touhu v případě věcí a bytostí, které vnímáme kladně. Ty nám ale příliš nepomáhají. Dalajlama radí získat takový náhled, kdy nepřisuzujeme věcem a bytostem nálepky dobrý-špatný. Takový náhled pak přináší štěstí i nám.
Radí dosáhnout altruistického chování pomocí studia a meditace, nikoliv pod hrozbou trestu či s vidinou odměny v ráji: "Sami kvůli sobě potlačujeme činy, které přinášejí utrpení." Snadno toho dosáhne ten, kdo vidí rozpor mezi tím, jak se věci jeví a jaké skutečně jsou. Něco nestálého se může jevit jako stálé a zdroj bolesti se někdy jeví jako zdroj požitku (jídlo, droga apod.). Touha po pomíjivých věcech, stejně jako lpění na lidech, je předem odsouzena k neúspěchu.
Nelpět na ničem, dokonce ani na vlastním duchovním rozvoji, který přináší nebezpečí pýchy, se podle Dalajlamy jeví jako nanejvýš rozumné.
Jako pomůcku doporučuje přemítat o faktu, že kdykoliv můžeme umřít. V tom světle se důležité zájmy našeho já náhle jeví jako směšné, postupně to může přinést i větší spokojenost do každodenního života. Důležité je nemarnit čas nesmysly, pitkami, prázdnými řečmi. Žít tak, abyste necítili žádnou lítost, ani kdybyste zemřeli dnes v noc