Aby ještě více zmátl své okolí, začal psát hry, kterým nikdo nerozuměl. Tedy, přesnějí řečeno, u nás jsme věděli, že jsou "akési zmatené", jinak ve světě to nepoznali, dost mu je hráli a dokonce za ně dostával i ceny. To vše jen proto, že si připravoval předpolí na období normalizace, kdy se tu a tam nechával zatýkat Státní bezpečností a podstatnou část svého života trávil v trutnovském pivovaru nebo ve věznici. Znalci historie vědí, že šlo o fešácký kriminál, kde vězni hráli karty a dostávali balíčky. Aby se ještě více zviditelnil, dostal ve vězení zápal plic, což však - nutno připustit - krapet přehnal a málem umřel. No, co bychom chtěli od dramatika, že.

Svůj spisek, nazvaný Charta 77, sepsal jen proto, aby ukojil své ego, vydráždil jistého Gustava a přivedl do maléru zhruba 250 signatářů, kteří se už při podpisu masochisticky těšili, jak zase dostanou pendrekem po zádech. Filosof Jan Patočka se u výslechu na StB tak bavil, že z té legrace dostal infarkt a umřel.

Zdá se, že už ve vězení v Heřmanicích, kde neměl v podstatě nic na práci, začal spřádat tajné plány na převzetí moci. Jako přípravu sepsal v lednu 1989 Několik vět, kde nastínil budoucnost našeho státu. Ještě vládnoucí komunistická špička se po přečtení tohoto elaborátu vyděsila natolik, že i pověstný rétor Milouš v Červeném Hrádku mluvil tak trochu z cesty. Poté za Václavem Havlem přijela vybraná rudá mise a při tajných jednáních dohodla předání vlády. Aby neztratila glanc, nechala ještě jako svůj poslední mocenský výron zmlátit pár uřvaných studentů na Národní třídě /ti hodně informovaní samozřejmě vědí, že to bylo všechno jako, protože vše bylo už domluvené/. 

Pak se nechal zvolit presidentem a odstavil reinkarnovaného Sašu, který s pláčem přijal zprávu, že on presidentem nebude, zatímco ten reformní komouš ano. Veškeré další púsobení Václava Havla v následných letech bylo zaměřeno na získání co největšího osobního majetku, rozprodej republiky nadnárodním korporacím a ožebračení českého národa. Lid, který byl v době komunismu neuvěřitelně bohatý, postupně zchudnul až na dnešní úroveň, takže všechny ty natřískané supermarkety zbožím a lidmi jsou jen Poťomkinovy vesnice. 

Znalci rovněž vědí vše o bakchanáliích na Hradě a mezi lidem koluje Havlova propouštěcí zpráva z protialkoholní léčebny. Jeho zahraniční cesty a setkání s mnoha významnými lidmi jen dokreslují jeho mazanost, s níž se dokázal vlichotit takovým nýmandům, jako presidentům velmocí, králům a lidem duchovního zaměření. Nikdo z nich totiž nepoznal tu pravou Havlovu baziliščí povahu. 

Děkuji touto cestou všem blogerům, kteří mi konečně otevřeli oči a dokázali, že jsem po celou tu dobu měl před nimi jakousi mlhu, přes níž jsem nedokázal vidět tak jasně jako oni. 

Tomáš Vodvářka