Teorie hierarchie váženosti občanů na vesnici v 19. a 1. polovině 20. století

(Od Daniela Kalendy)

1. Starosta (Rychtář, Purkmistr, Bürgermeister) 
Osoba starosty byla na vesnici vždy spojována s vedením obce. Důležitost úřadu starosty byla vždy patřičně dávána na odiv. Starosta měl při slavnostních příležitostech na krku starostovský řetěz, který byl povětšině pozlacený, či dokonce zlatý. Tato starostovská bula se používá dodnes u starostů měst a primátorů velkoměst.
Starosta měl také výsadní právo bydlet na návsi. Jeho dům byl vždy nejvíce honosný. Honosnost některých měšťanských nebo purkmisterských domů můžeme obdivovat v Novém Městě nad Metují, či Jičíně. Zde se dochovalo mnoho domů ještě z doby dřívější.

2. Farář (kanovník)
Měla-li vesnice kostel, měla i faru. Dodnes existují vesnice, které kostel nemají, ale je jich skutečně minimum. Faru obýval farář, neboli kanovník, který byl velmi váženým občanem obce. K faráři měli lidé vždy důvěru. Farář byl totiž vázán zpovědním tajemstvím, které nesměl vyzradit. 
Váženost úřadu faráře, či kanovníka, značí dodnes fakt, že fara se nacházela poblíž kostela, který se jak známo nacházel poblíž návsi, ne-li přímo na ní. Kanovník většinou vedl katolické hodiny pro děti a mládež, a celkově organizoval světský život na vesnici.

3. Učitel (kantor)
Role kantora hrála na vesnici rovněž velikou roli. Pokud byla v obci škola, a dá se konstatovat, že většina vesnic měla alespoň jednotřídku, působil učitel jako její správce. Bydlel ve škole, učil v ní, ale byl i jejím řídícím. Pokud šlo o školu větší, měla škola tzv. řídícího učitele.
Učitel byl povětšině také vedoucím sbormistrem pěveckého sboru při kostele tzv. regentschorim, tak jak jej známe např. z Pasek nad Jizerou. Byl také varhaníkem v kostele. Role kantora však nekončí za branami školy. Učitel, stejně jako farář byl organizátorem veřejného života obce.

4. Lékař (felčar)
Lékař požíval váženosti díky svému vzdělání. Felčar znal vždy diagnózy většiny obyvatel vesnice, čili byl brán jako velmi důležitá osoba. Za typický příklad může posloužit postava Dr. Skružného z Menzelova filmu Vesničko má, středisková. 
Lékař nefungoval pouze pro jednu vesnici. Existence tzv. obvodního lékaře je doložena již cca od 1. poloviny 18. století. Lékař pokaždé ordinoval v jiné vesnici, ale většinou bydlel ve městě.

5. Hostinský (hospodský)
Každá vesnice měla vždy hospodu. Hospodu vlastnil, či vedl hostinský. Za příklad možno použít hospodského Palivce z Haškova Švejka. Hospoda byla vždy centrem mužské populace obce. Většinou v neděli po mši zašli všichni, včetně faráře, do hospody, kde probírali běžné záležitosti. Tím se myslí, kdo s kým, kde a tak. 
Hospoda byla rovněž centrem obchodů, uzavírání sňatků, ale i sporů. Vzpomeňme na Naše furianty od Ladislava Stroupežnického. Jak a kde vznikl spor mezi Filipem Dubským a Jakubem Buškem? Odpověď je v hospodě. Pánové se prostě ožrali punčem a… Bylo to!

6. Četník (biřic)
Osoba četníka je na vesnici velmi důležitá. Každá vesnice měla minimálně jednoho strážmistra. Vzpomeňme si na Marvanova strážmistra Flanderku z Putimi. Ten měl k sobě vždy alespoň jednoho závodčího, například Rampu, který byl stále ožralí. 
Vážnost úřadu četníka spočívala i v tom, že nosil uniformu. Již v této době měli lidé z uniforem respekt. To byla úřední povinnost. Málo kdo ví, že četníci si museli ve službě vykat, ženit se mohli až po pěti letech služby, a to se souhlasem svého nadřízeného, což dokazuje vážnost tohoto úřadu.

7. Poštmistr 
Opět uniformovaná osoba. Poštmistr věděl vždy, kdy komu má přijít psaní, roznášel je a také je od lidí přebíral. Na poště se povětšině scházeli ženské, aby se dozvěděli drby z vesnice. Tehdy se moc nenosilo, aby ženy chodily do hospody.
8. Přednosta stanice
Opět jedna oficírská funkce. Přednosta stanice byl významnou osobou ve vesnicích a městečcích, kudy vedla dráha. Jeho červená čepice budila veliký respekt. Pan přednosta věděl, kdy přijede vlak, kdy který přiveze poštu, kam pojede ten či onen vlak.
Vzpomeňme si na přednostu stanice Ťopku, který byl nádherně ztvárněn Vlastou Burianem. Tento roztržitý přednosta stanice skutečně existoval. Burian v tomto filmu údajně napodobil přednostu z nádraží v Hodkovicích nad Mohelkou.

9. Ponocný
Ponocný fungoval spíše ve městech, i když i na vesnicích chodil a ohlašoval noční hodiny. Za tuto službu si jej obecní občané považovali a o Vánocích mu pravidelně nosili dárky. Ponocný vymizel z vesnic koncem 19. století. Dodnes víme, že posledním vesnickým ponocným byl do roku 1925 ten z Benecka.

10. Hlásný
Hlásný byl k vidění spíše ve městech, kde byla věž. Ten na věži soustavně žil, dolů z věže scházel převážně je na nákupy, do kostela, nebo jej nesli nohama napřed. Vzpomeňme tu Poličského hlásného Martinů, otce skladatele Bohuslava Martinů. Martinů se dokonce na věži narodil.

11. Obecní drbna
Každá vesnice měla svojí obecní drbnu. Drbna vždycky věděla o všem co se ve vesnici i mimo ni šustlo, ovšem není nám dosud známo jak. Když se ženy z vesnice něco dozvěděly od drbny, vždycky tomu věřily, protože to „poudala baba futéř“. Muži však braly drby vždy na lehkou váhu. Oproti tomu věřili kecům z hospody.

12. Obecní povaleč
Každá vesnice měla svého Honzu Povaleče. Skoro v každé vesnici se sice jmenoval jinak, ale ve své podstatě byl „nemakačenko“. Dnes už na vesnicích tento jen není tolik vidět, ale dlouho dobu, jak vzpomíná můj dědeček, žil na Benecku jakýsi Francek, jméno už si nepamatuje, který celý svůj život údajně prožil za pecí.

13. Obecní blb
Osoba obecního blba byla v každé vesnici. Jednalo se o člověka nesmírně blbého, ovšem když šlo do tuhého, tak to byl právě obecní blb, který tomu přišel na kloub. Občané si často říkali: „On zase tak blbej bejt nemůže.“ Obecní blb měl výsadní právo producírovat se po vesnici, přičemž ho vždycky jen někdo okřikoval. I z obecního blba se však mohl vyklubat inteligent. Vzpomeňme si na pohádku Nesmrtelná teta, což je utopie, či na film Jeho veličenstvo Minor, což je ještě větší utopie.

14. Obecní pomrdný (inseminátor)
Funkce pomrdného byla na vesnici vysoce ceněna. Tento člověk byl schopen jako jediný oplodnit jalovici, či ovci, ba dokonce porodit tele nebo jiné zvíře. Povětšině působil pro větší svazek obcí. Po roce 1945 se tato funkce nazývala Okresní inseminátor. Roku 1965 byla zrušena díky zavedení nové technologie inseminace.

15. Porodní bába
Osoba porodní báby byla ve vesnici nesmírně důležitá. Bez její pomoci by ani syn starosty na svět nepřišel. Porodní bába byla stejně jako ponocný uplácena různými dárečky o Vánocích. Ta, jež byla porodní bábou, bývala většinou i obecní drbnou.

16. Hrobník
Hrobník byl považován za osobu, která pomáhala občanům vesnice na jejich cestě poslední. Obecní hrobník se také staral za občany o hřbitov a jejich hroby. Stávalo se, jak známo z vyprávění mého děda, že hrobník byl povětšině alkoholik. Jeden takový žil v Jilemnici a pravidelně se opíjel při práci. Jednou se hrobník opil až spadl do hrobu. Ráno ho našli ležícího a spícího na rakvi s nebožtíkem.

17. Obecní pes
Sice nebyl občanem, ale po každé vesnici se proháněl. Neví se sice jaké byl rady, ale povětšinou se usuzuje, že šlo o radu Karl von Bahnhof. Obecního psa každý krmil, nosil mu zbytky od oběda, a on se lidem odvděčil věrností, když jim hlídal vesnici.

18. Obecní studna
Obecní studna byla dříve místem, kde se scházely ženy, když chodily pro vodu. Studna se také často stávala svědkem krásných chvil zamilovaných, ale i chvil posledních. Z vyprávění mého dědy, jemuž to vyprávěl jeho nevlastní otec, a jemu jeho otec, který pocházel z Křižlic u Jilemnice, se můžeme dozvědět, že se v této vísce stala nejedna tragedie. Jeden mládenec se z nešťastné lásky vrhl do studny. Jiný si kvůli dluhům uvázal na studnu špagát, nasadil si ho kolem krku, a pak skočil do studny. Tak si zlomil vaz. Ovšem, blbec, nevěděl, že dluhy se dědí. Synovi tak zadělal na pěknou polízanici.