Kramářská píseň
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kramářská píseň je příběh či zážitek interpretovaný formou zpěvu kombinovaného s vyprávěním. Vizuální podobou kramářské písně je tabule pokreslená dílčími situacemi, jakýmsi komiksem, ovšem bez bublin a bez textu, protože ten je interpretován přímo kramářem. Kramářskou píseň lze zařadit mezi městský folklór.
Kramářské písně vznikaly od 16. století do poloviny 19. století, občas i později (spíše jde ale o parodii původní kramářské písně, např. Jan Werich, určitý druh reminiscence používal i Pavel Kohout ve hře Dobrá píseň). Jejich zpěv kramářem byl většinou doprovázen prodejem jejich textů. Tematika kramářských písní je velmi různorodá, zahrnuje epiku i lyriku, od písní (balad či morytátů) o tragických událostech, rekrutských a vojenských písní, obsahuje duchovní i milostnou lyriku a v neposlední řadě satiru. Pro kramářskou píseň je typický (také jde o jeden z nejparodovanějších znaků) dlouhý a obsáhlý název ve stylu „Nejnovější píseň o pravdivé a žalostné události, kterak bezdětná žena, láskou šílená, uškrtila nevinného synáčka svého vlastního manžela, což se stalo v měsíci srpnu roku 1885“, většinou se zpívá na melodii lidové či obecně známé písně, vlastní melodii má pouze výjimečně. Začíná většinou oslovením publika („Poslyšte, co se stalo, křesťané rozmilí, co jest vskutku pravda, žádná lež to není, co se jest vskutku stalo dvě míle od Žatce, pod lesem v tej dolině, stojí tam vesnice.“ - z písně Smutný příběh, který se stal v žateckém kraji), končí morálním ponaučením („Teď si můžem povážit, co lakomost umí, kdo se chce spoléhati na jinšího jmění; rač boha neustále o pomoc žádejme, svatou pannu Barboru, Krista spasitele.“ - z téže písně). Dalšími typickými znaky je poutavost a dramatičnost děje (časté jsou nadpřirozené jevy), senzačnost, určitá bulvárnost, přesné uvedení místa a času děje kramářské písně (jsou zpravidla založeny na reálné události). Rým je často velmi nedůsledný, většinou je místo rýmu pouhá asonance, při zpěvu kramářské písně je také typické posouvání přízvuku. Kramářské písně jsou většinou psány nespisovným, hovorovým jazykem, často dialektem. Velmi často také obsahují dialogy (kramáři často vystupovali jako rodiny, tedy jeden rodinný příslušník zpíval jednu část, jiný druhou), v čemž je možno vidět určitý druh lidového dramatu. Vzhledem ke značné délce textu kramářských písní většina z nich upadla v zapomnění (výjimkou je např. píseň Kanonýr Jabůrek, poprvé publikována pod názvem „Udatný rek kanonýr Jabůrek, kratochvilná píseň na světlo vydaná na příklad všem mládencům od civilu a militéru…“ jako kramářská, i z té ale zlidověla jen část).
Formu kramářské písně má Píseň strašlivá o Golemovi, kterou jako součást své hry Golem (1931) zpívali V+W. Ze současných hudebních skupin se kramářskými písněmi inspirují např. Šlapeto.
Nejznámějšími kramáři poslední doby je Rodina Váňova, která se po českých zemích potulovala zejména v osmdesátých letech minulého století. Byla k vidění nejčastěji v rámci Divadelních poutí. Rodinu tvořili otec Váňa (postupně Miroslav Babuský, Václav Koubek a Jiří Richter), máma Váňová (Nataša Kleplová, Eva Holubová), dcera Chuda (Lenka Volfová) a synové (Matěj a Petr Formanovi).