Se skonem člověka se rozpadá lidské tělo. Ale zůstává zachován lidský duch. Pro někoho je to mlhavá představa. Pro jiného to může být empirická zkušenost. Mnohá starověká náboženství západu i východu operovaly s představou životů jdoucích po sobě. Křesťanství si na jednom ze svých koncilů (2. konstantinopolský) stanovilo, že víra v putování duší nebude zahrnta do věroučného kánonu.

Jakkoliv celých pět set let předtím byla víra v preexistenci duše pevnou součástí křesťanství. Jakkoliv toto vyškrtnutí proběhlo více méně na přání císaře Justiniána a jeho ženy Theodory. Jakkoliv biblický List Jakubův zmiňuje „ty, kdo pálí kolo života“ ve zřejmé narážce na vracení se do života a odcházení z něj. Jinde je čtenářům Nového zákona říkáno, že "odsud neodejdou, dokud nezaplatí do posledního halíře“. V každém případě křesťanství stanovilo za startovací bod věčného života společné vzkříšení v soudný den. Strefilo se těsně vedle.

Smrt a světelná bytost

Podle zkušeností dr. Moodyho a po něm i dalších terapeutů se po smrti skutečně odehrává cosi jako soudný den. V podobě setkání se „světelnou bytostí.“ Kterou si pravděpodobně lze celkem legálně propojit s křesťanským Ježíšem. Opětovným návratem na Zem skutečně dochází ke vzkříšení. Individuálnímu. Tím, že se týká všech, je to však zároveň vzkříšení společné. Otcové církve měli ke svému rozhodnutí jistě dobré důvody. Ve finále však došlo k tomu, že beznaděj z končícího života napomohla vytvořit neduchovní civilizaci, která se snaží co nejvíce vytvořit a spotřebovat během jednoho života. Civilizaci, která je odpojena od přírody a jejích cyklů, jakými jsou koloběh vody, roční období či střídaní dne a noci. Na straně druhé, soustředění na jednotlivý lidský život přineslo zájem o zdravotnictví, o lidská práva a o důstojné podmínky lidského života.

Technosféra vs. biosféra
Západní věda určila v 17. století viditelnost a měřitelnost jako jednu z nutných podmínek toho, aby se objektem svého zájmu zabývala. Tímto způsobem jsme jako civilizace dosáhli enormního pokroku v přírodních vědách a technických disciplínách. Jak říká José Argüelles, následkem toho jsme se přemístili z biosféry do technosféry. Technosféra se však jeví být nepřátelská přírodě, a přes přírodu je technosféra nepřátelská i k životu jako takovému. Strach ze smrti, vytěsňování smrti, stejně jako její odvrácený projev v podobě kultů násilí nás posunuly někam, kam jsme se dostat nechtěli. Změnit přesvědčení lidí, pro které je přírodní zákonitost nepřijatelnou absurditou, bude trvat ještě dlouho. Možná stejně dlouho, jak dlouho bude ještě trvat sestup křesťanského náboženství.

NDE
Raymondu Moodymu se podařilo v 70. letech 20. století tento strnulý vzorec narušit. Jeho rozhovory s lidmi, kteří prožili tzv. zážitek blízké smrti (Near Death Experience), ukázaly, že průběh těchto zážitků má u většiny lidí podobné jmenovatele, podobné prvky. Jeho úspěch spočíval v tom zdánlivě prostém faktu, že těmto lidem uvěřil. Udělal to, co ortodoxní věda odmítala udělat: uvěřil zkušenosti jednotlivců. Začal je vyhledávat a tyto rozhovory zpracoval. Na Moodyho navázal v devadesátých letech arizonský výzkumník dr. Kenneth Ring, který původní zkoumání posunul ještě o krok dále. Ve své knize Poselství světla shrnul své zkušenosti stran toho, jaké změny přinesly NDE (zkušenosti blízké smrti) lidem, kterým tento fenomén vstoupil do života.

Regrese
Tím, jak téma minulých životů leželo dlouhá staletí bez kultivace a bez využití, dostalo se mu následně sporného zpracování. Jiný Američan, L. Ron Hubbard dostal v polovině 20. století k dispozici návod na zpracování traumatických zážitků s pomocí řízené vzpomínky na minulé životy. Stalo se tak v návaznosti na jeho tatínka, který sloužil jako námořní důstojník v Pacifiku. Tyto zkušenosti Hubbard sepsal v knize Dianetika. Jádro knihy se ukázalo být použitelným návodem pro psychoterapeutický postup, pro který se ujal název regresní terapie. Postup se ukázal být funkční a všestranně použitelný. Nešťastnou kapitolou se stalo, když pozdní Hubbard regresní metodu přeorganizoval do podoby pseudocírkve. Údajně z daňových důvodů. České prostředí Hubbardovo terapeutické dílo dokázalo pojmout, aniž by došlo ke kompromitaci s jeho drsnou obchodní společností. PhDr. Marta Foučková, z katedry pedagogiky Fakulty strojní ČVUT uvedla téma minulých životů do oběhu formou veřejných přednášek a dvou snadno čitelných knížek. Mohla čerpat ze svých bohatých zkušenosti s lidmi, které jejich minulostí provedla. A kterým zpravidla pomohla v odstranění některého ze zásadních zdravotních bloků. Ing. Andrej Dragomirecký z katedry psychologie Fakulty elektrotechniky ČVUT regresní terapii etabloval svým teoretickým zpracováním a výchovou nástupnické generace.

Minulé životy jako mravní systém
Téma minulých životů je silné především tím, že v sobě obsahuje vlastní etický systém. Etický systém fungující napříč minulými životy, je dokonale empirický a funguje nezávisle na našem mravním přesvědčení. V hovorovém kontextu se mu říká zákon karmy, je přímo obdobou fyzikálního zákona akce a reakce, o kterém se učíme ve fyzice v páté třídě. Zákon karmy je nenápadným, ale účinným zdrojem našich představ o spravedlnosti. A proto má v jakémkoliv filozofickém systému své nenahraditelné místo. Zákon karmy funguje, ať si to přejeme či nikoliv, má své vlastní projevy a dost dobře není možné se z něj vyvléknout. Jedině prostřednictvím jiných mravních sil, jakými jsou pochopení, lítost či odpuštění.

Moody v Praze
3. a 4. září 2010 proběhne v českém esoterickém prostředí ojedinělá událost. Do Česka zavítá 82letý Raymond Moody a absolvuje se zájemci o své zkušenosti přednášku a celodenní seminář. Organizátoři akce plánují, že na konci přednášky jej se svými otázkami oslovi matadoři české regresní scény, Andrej Dragomirecký, Marta Foučková a Míla Lukášová. Přijďte, protože je to příležitost na vlastní oči spatřit rozesmátého obnovitele víry v reinkarnaci. Spatřit očima prince Siddhartu dost dobře nejde, spatřit Moodyho kupodivu ano. Kdo by si přál na páteční přednášku nebo na sobotní seminář slevu, ať mi napíše, mám od pořadatele pro své věrné čtenáře možnost zařídit jim slevu. Písněte mi na mail baudys@gmail.com, napíšu zpátky jak na to.


Nic není ztraceno
Zahlédnout, že se rodíme znovu, poskytuje lidskému vědomí úlevu. Existuje restart, nový pokus. Vše co jsme prožili je zachováno. Nic není ztraceno, vše si neseme dál. Každý, koho jsme milovali, se nám do života opět vrátí. Utrpení není prázdné ani nespravedlivé, je pouhou ozvěnou našich předchozích postojů a činů. Cokoliv jsme udělali druhému, udělali jsme sami sobě.

kontakt na
http://baudysjr.blog.respekt.cz/clanok.asp?cl=147661&bk=38681

Více o akci na www.prazskebrany.cz