- Takřka všichni kdo se stali obětí manipulátora, intuitivně cítili: "Věděl jsem že něco nehraje, jen jsem nevěděl o co se jedná".
- Muž manipulátor mnohdy vystupuje jako milý a přívětivý člověk. Někdy však vzbudí v partnerce zcela opačný dojem, který vede spíš k dočasnému odporu. Ten však dlouho netrvá, protože manipulátor umí přesvědčit, že oběť je to, kdo by se nad sebou měl zamyslet, zda nepřemýšlí zcestně!
Přílišná láska je citová porucha, projevuje se přehnanou starostlivostí, oddaností, pozorností druhému, ale současně i zanedbáváním a popíráním vlastních potřeb. Pokud se soustředíme na druhého a činíme z něho smysl vlastního života, svou každodenní životní náplň, vlastně na něho dotíráme, jsme mu neustále v patách a vnucujeme se mu do života. Je to láska, u níž nelze mít jistotu, že je opětovaná.

Jedním z rysů systematicky manipulujícího typu osobnosti je vrtkavost a nestálost. Manipulátoři nikdy nepřipustí, že názor změnili. Bez váhání druhého obviní, že si vymýšlí verzi, o níž nemají ani ponětí. Přísahají, že nikdy nic takového neřekli. Takovým chováním manipulátor dokáže partnera snadno destabilizovat. Ten začne pochybovat sám o sobě,dokonce si říká, že se snad zbláznil.

Příznačné pro jedince s manipulativním chováním je, že lže, používá prostředníka. Nic nepřizná, popírá zcela zřejmá fakta, v hovoru uhýbá, překrucuje situaci, kterou partner prožívá jinak.
Možnost opravdového dialogu s člověkem, který staví na lži, je planou nadějí. Důvěřujte vlastnímu pozorování a všímejte si podivných skutečností, které vás trápí... Naučte se vidět rozpory mezi slovy a činy.

Manipulátor očerňuje svého partnera, aniž ten to tuší.
Manipulující osoba je schopna předkládat svému okolí žalostný obraz o svém partnerovi. Takovým způsobem ho nepřímo snižuje a současně přispívá k tomu, že se mu ostatní odcizují. Přitom se staví do pozice oběti, aby ve všech ostatních vyvolala soucit. Partner manipulátora tudíž pozbývá přátel a zůstane manipulátorovi na pospas. A mnohdy je ještě rád, že má aspoň jeho, když se ostatní tak „změnili a odtáhli“.

Zpočátku se partner většinou chová tak, jak od něj očekáváme. Ale jak čas plyne, jeho jednání a chování se nám zdá stále podivnější, protože už nemá nic společného  s tím, jak se choval a jednal na počátku. K tomu všemu se ještě pouští do zdánlivě logických úvah, aby případně své jednání zdůvodnil. Jeho sebejistota mate. 
Inkoherence (nedostatek souvislosti, roztříštěnost) se vyskytuje u manipulátorů obecně ( nutno podotknout, že u perverzních manipulátorů ve větší míře.)
Takové nesrovnalosti jsou sice nápadné, ale čím jsou nehoráznější, tím lépe se to vše manipulátorovi daří!
"Když se mají dva rádi, musí cítit potřebu být stále spolu, pokud ne, tak to není opravdová láska." – manipulátor podsouvá nepodložená tvrzení. Takováto a podobná schémata vytvářejí stavy závislosti na druhém. Manipulátor jich používá k posílení vlivu na partnera.
Manipulující žena používá sexuální akt v rámci hry o moc. Více či méně jasně vyslovenou abstinenci používá jako zbraň. Vyjadřuje odmítnutí, které obvykle trvá dlouho... někdy hodně dlouho.
Muž manipulátor se považuje za dobrého milence, ale podle zkušeností žen to tak ve skutečnosti zdaleka není, většinou myslí egoisticky jen na vlastní sexuální uspokojení.
( "Jestliže jsem vyjádřila jakoukoliv starost nebo žádost, týkající se našeho sexuálního soužití, D. si to bral jako osobní prohru a ne jako vyjádření potřeby nebo nějaké potíže na mé straně." )

Manipulátor hrozně žárlí
Žárlivý člověk usiluje o totální splynutí. Vyžaduje, aby se mu partner stále více odevzdával, a nikdy není spokojený s tím, co dostává. Většinou netuší, že takové majetnické tendence jsou ve své podstatě egocentrické a ve skutečnosti vedou k partnerově destrukci. Žárlivec, který se neustále snaží získat nadvládu, je však paradoxně v jiných ohledech pasivní a naprosto závislý na partnerovi. Takový úzký vztah, který chce udržovat, vylučuje kontakt s jinými lidmi, protože podle něj představují ostatní potencionální nebezpečí. Vzhledem ke své nezralosti není žárlivý člověk schopen milovat jedince, kterého mají současně rádi jiní lidé. 
Ve společnosti, na večírcích se manipulátor snaží svádět osoby opačného pohlaví a přitom žárlivě reaguje na ty, kteří by se jeho stálému partnerovi mohli ocitnout na blízku.

Manipulátor je citově závislý
Závislý se obsesivně připoutává k jedinému objektu (osobě), který mu působí potěšení. Závislý zanedbává ostatní aspekty života, v první řadě vlastní zdraví, rozvoj a rovnováhu.
Citově závislý jedinec se domnívá, že je schopen najít rovnováhu a smysl vlastní existence pouze prostřednictvím druhého. Zoufale se upne na člověka, který ho poctil tím, že si ho vybral za partnera. Připoutává se k němu, aniž by rozpoznal, zda mu dotyčný opravdu vyhovuje.
Odborníci se tento jev snaží vysvětlit jako citovou poruchu. Podle nich v tomto případě závislost slouží k maskování přetlaku nevyjádřených emocí, které jsou mnohdy neidentifikované. Zvnitřněné pocity opuštěnosti a studu vytvářejí základ závislosti.

Manipulátor má na sex až perverzní pohled
Sexuální partner je fetišizován. Stává se nástrojem manipulátorových sexuálních fantazií. Někdy je degradován na pouhý předmět. Perverznímu manipulátorovi pranic nezáleží na tom, po čem partner touží, co potřebuje, co mu působí potěšení. Stejně tak nikdy nebere v úvahu, co si partner nepřeje, co mu nepůsobí potěšení, v čem má zábrany. Používá slovní vyjádření údivu, aby partnera znejistěl a zlomil jeho odpor ( „Ale miláčku, tohle se líbí všem. Vždyť je to naprosto normální. Je to tak hezké a ještě víc nás to sblíží.“)
 Někdy je to tak: Na veřejnosti samé úsměvy, doma jen urážky a nadávky.  Osoby s manipulativním jednáním s oblibou znevažují druhé, aby si dodali pocitu nadřazenosti. Od přímé kritiky přecházejí k ironii, posměškům ( např. při sledování Tv prohodí s úsměškem: „To je ženská – ne jako ty." ). Vytýkají partnerovi, že má špatný vkus, že si neumí vybrat.. Svůj proslov přitom proloží několika poklonami, lichotkami a něžnými slůvky. Poukazují na partnerovu nevědomost a sami vystupují jako nejkompetentnější, nejvzdělanější...

Manipulátor nesnáší partnerovy schopnosti a dobré vlastnosti
( „K čemu máma od dětí potřebuje umět španělsky? U plotny jí to nepomůže!“).
Pro manipulátory je nepřijatelné, že by je jejich partner svými intelektuálními schopnostmi a sociálním postavěním předčil. Neradi vidí touhu partnera si zvyšovat vzdělání či kvalifikaci v oboru, aby byli více uznávání. Nesnesou, aby se partner dostal do většího kolektivu, kde má srovnání „s normou“ vztahu – tam dostává jeho manipulace trhliny. A nedej bože aby se dostal partner do kolektivu s větším počtem osob opačného pohlaví – to žárlí, v každém vidí konkurenta ( pramení to z jeho malého sebevědomí ).

Nezajímá se o partnerovi potřeby a názory 
( „To jsou tvoje problémy, já mám svých dost.“ ).

Manipulátor partnera trestá (verbálně nebo jiným způsobem) za každý odlišný názor. Pociťuje nutkavou potřebu dokazovat správnost svých myšlenek, a to navzdory zcela zřejmým faktům. 
Manipulátoři většinou nepoužívají hrubou fyzickou sílu, nejvíce se uchylují k citovému vydírání a k praktikám, které partnera znejistí natolik, že si myslí, že není normální.

Pokles sebeúcty

Ve vztahu s manipulátorem sebeúcta partnera postupně klesá. Sebeúcta je základním prvkem naší osobnosti. Pro naši psychickou rovnováhu je nezbytně nutná.
Sebeúcta spočívá na třech nosných pilířích:
- sebedůvěra (pocitu schopnosti účinně jednat)
- sebeobraz(odhadu vlastních schopností, možností, mezí a nedostatků)
- sebeláska (je bezpodmínečná – umožňuje, abychom se cítili hodni lásky a úcty bez ohledu na své výkony nebo úspěchy).

Sebeláska
tvoří jádro osobnosti; sebeúcta spočívá v prvé řadě na sebelásce. Umožňuje nám vzdorovat životním otřesům, které přinášejí četná trápení. Láska a úcta k sobě je zárukou naplnění našich cílů. Pokud něco nebo někdo začne ohrožovat naši integritu, sebeláska zabrání jejímu zničení. Čím je sebeláska silnější, tím je ochranná reakce proti destrukci pohotovější. Sebeláska odolává kritikám a zavržení. Nepřipustí každodenní ponižování a očerňování. Sebeláska se rodí z bezpodmínečné lásky, kterou nám rodina různými formami poskytuje od útlého dětství.

Sebedůvěra
Sebedůvěra se pozná snáze než sebeláska. Vztahuje se k našemu konání.. Věříme-li si, považujeme se za schopné jednat adekvátním způsobem ve většině situací, i neočekávaných, které se v životě vyskytnou. Neúspěch je vnímán jako riziko, které není třeba zveličovat. Obava z úsudku druhých není přehnaná. Lze tedy samostatně jednat. Jedinec, jemuž nechybí sebedůvěra, samozřejmě zažívá také prohry. Ale úspěchy jsou častější, protože plynou z pevné důvěry ve vlastní schopnosti. Sebedůvěra zpětně posiluje celkovou sebeúctu. Sebedůvěra se předává od dětství rodiči a učiteli – ti dětem poskytují vzory.

Sebeobraz
Třetím pilířem sebeúcty je sebeobraz. Je-li pozitivní, umožňuje jednici věřit ve vlastní schopnosti, vidět své meze a dělat si plány do budoucna. Ovlivňuje také sebedůvěru. Jedná se i subjektivní přesvědčení o existenci vlastních nedostatků nebo předností. Nízké mínění o sobě nám nedovoluje uskutečnit naše nejtajnější přání. Tím lze vysvětlit, proč někteří jedinci nejsou dost ctižádostiví, ačkoliv mají výjimečné schopnosti, které ostatní uznávají. 
Složky sebeúcty se tedy v životě vytvářejí velmi záhy a navzájem se ovlivňují. Sebeúcta však musí být "vyživována" celý život. Základem jsou tyto pocity: ostatní mě mají rádi, váží si mě, počítají se mnou... jsem schopný, zdatný, užitečný, něco umím...
 Jednorázové pošramocení sebeobrazu není tak ohrožující, nebezpečné je, probíhá-li takovýto zraňující proces po měsíce a léta v soužití s manipulátorem, ať je jím rodič či partner.

Obrana proti útokům a kritikám: Použijte kontramanipulaci - přestaňte se ospravedlňovat a bránit.

Dejte slovně najevo lhostejnost.
Př.: Tak to vidíš ty. Mysli si o mě co chceš. To už jsem slyšel stokrát. - Věty by měli být krátké a pokud možno neagresivní.

Co manipulátor ve vztahu dělá? 
1) Např. se vyhýbá pro něj nepříjemným rozhovorům, které jej přivádí do úzkých či sabotuje hovor v jeho průběhu, a to buď rafinovaně a nenápadně a nebo naopak zcela otevřeně. 
- Otevřeně odmítá veškerou diskuzi
- Nedostaví se, ačkoli to slíbil
- Přijde pozdě (většinou jsou nedochvilní)
- Odejde, když je diskuze v plném proudu
- Náhle utne hovor (zavěsí telefon)
- Projevuje zájem o něco jiného, když mluví partner
- Otevřenou diskuzi stále odkládá a vymýšlí si pro to nové a nové výmluvy
- Trucuje, dokud hovor neskončí
Komunikace s manipulátorem s manipulátorem se podobá bloudění v labyrintu. Je zdeformovaná tak, že partner o sobě začíná pochybovat, říká si, že se snad zbláznil.  Manipulátor ho obvykle předstihne a vyjádří nahlas podezření, že je psychicky narušený nebo labilní, že by se snad měl jít léčit.
Obrana:  Jakmile se manipulátor odchýlí od tématu, okamžitě ho k němu vraťte.

2) Používá ve svých žádostech „dvojitou vazbu. Dvojitá vazba spočívá v tom, že vedle sebe stojí dvě protikladné žádosti. Je nutné vyhovět oběma současně, tedy naprosto nesplnitelný úkol. 
Př.: Manželka si stěžuje: "Já a děti tě skoro nevidíme" současně však poznamenává, že nemají dostatek peněz na koupi nového nábytku. - Muž se dostává do kleští dvojité vazby – Nemůže pracovat méně, aby se více viděl s rodinou a zároveň přinést více peněz. 
Obrana:  Zeptejte se manipulátora, zda dává některé ze dvou možností přednost. Potom udělejte, co vyhovuje vám.

Snažte se poznat, zda se nejedná o perverzní komunikace nebo psychicky a fyzicky vás zničit. Např.: Patříš mi. Dělám si s tebou co chci. Jsi jen kus hadru.. Pokud uslyšíte takovou větu, je nejlepší odejít.

Odejít není tak snadné.
Pocit viny je někdy silný a ochromující, ačkoli nemusí mít racionální podstatu. Pouhé přesvědčení jedince, že udělal chybu, ať skutečnou nebo pomyslnou, narušuje jeho rozpoznávací schopnosti a brání mu správně hodnotit situaci.
Manipulátor, který druhého trápí, může převrátit situaci a snaží se ho obvinit, že ten druhý mu svým rozhodnutím působí ještě větší bolest ( citové vydírání ). 
Manipulátor také někdy nabyde přesvědčení, že má partner milenku. Raději vědomě podlehne - vsugeruje si myšlenku, že od něj partner odchází kvůli někomu jinému a ne kvůli němu a jeho chování. Je pevně přesvědčen, že si to nezaslouží, a nechce připustit, že si za to může sám.

Umění manipulovat spočívá v tom, že dotyčný člověk velmi rychle partnera zmate a vyvolá v něm pochybnosti o sobě samém. Partner kvůli pocitu viny, studu a izolace díky odcizení se přátelům už nedokáže porovnat vlastní partnerský vztah se vztahy přátel. Nemá se o co opřít, nemůže se orientovat. Již od prvního roku soužití si  přestává vážit sám sebe a chybí mu sebedůvěra. Má-li člověk dostatek sebelásky, dokáže říct: „Končím, tohle já nemám zapotřebí!“ – věří svým úsudkům, vidí rozdíly mezi slovy a činy manipulátora. Nemá-li se člověk dostatečně rád, cítí se prázdný, nevědomky očekávají, že partner tuto prázdnotu v nich vyplní !!!. A právě nedostatek sebelásky je nejslabší bod, trhlina, kterou manipulátor pronikne do života. 
 
Děti – oběti rodičovské války
Když už je rozchod oficiální, manipulátor udržuje ohrožující pouto prostřednictvím dětí. Ty s oblibou využívá, aby mohl dál pokračovat v „rádoby vztahu“ se svým bývalým partnerem a dál jej ovládat.

Skutečná láska
Skutečná láska je nejen pozitivní cit, ale také úžasná síla, kterou se povznášíme a současně umožňujeme partnerovi růst a rozvíjet jeho dobré stránky. Láska, která je hodna tohoto názvu, druhého rozvíjí, ale nikdy ho neničí. Přináší radost, sebepoznání, otevření se světu a schopnost prožívat štěstí.

Nejlepším lékem proti působení manipulátora je bezpochyby sebeláska. Ověřme si, že jsme schopni mít rádi sami sebe, a až potom si slibme: "To už se nesmí opakovat".

( Z knihy: Láska a manipulace, Isabelle Nazare – Aga )