Dědečku, kolik je ti let?
#
#
# Jednou večer si dědeček s vnukem povídali o současném životě. Najednou se
# vnuk zeptá svého dědečka:
# "Dědečku, kolik je ti vlastně let?" Dědeček odpovídá: "Nech mě chvíli
# přemýšlet...
#
#
# Narodil jsem se před televizí, očkováním proti obrně, kopírkou, kontaktními
# čočkami a antikoncepčními pilulkami.
# Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserové # paprsky. Ještě
# nevynalezli klimatizaci, pračky ani sušičky,
# oblečení se prostě vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo.
# Člověk nebyl na Měsíci, neexistovala trysková letadla.
# Oženil jsem se s tvou babičkou a žili jsme spolu, v každé rodině byla matka
# a otec.
# Slovo "gay" bylo respektované anglické slovo, které označovalo veselého,
# laskavého, spokojeného muže, a ne homosexuála.
# O lesbičkách jsme ani neslyšeli, a muži nenosili náušnice.
# Narodil jsem se před počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií.
# Lidé nechodili na preventivní prohlídky, nýbrž je lékař dle potřeby posílal
# na krev a moč. Dokud mi nebylo 25 let,
# oslovoval jsem každého muže ´Pane´ a ženu ´ Paní´ nebo ´Slečno´.
# Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti a mladí
# lidé spěchali, aby jí uvolnili místo.
# Pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu, a pokud bylo třeba,šli jí
# koupit jízdenku, kterou jí přinesli.
# Muži chodili u okraje chodníku, ženy podél domů. Na schodech se ženám
# přenechávala strana u zábradlí,
# nastupovaly do výtahu jako první a muži jim vždy přisunuli židli, když si
# sedaly. Muži nikdy nezdravili ženu,
# aniž by přitom vstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli. Vstávali od
# stolu pokaždé, když vstala žena,
# i kdyby to bylo pouze na okamžik. Muži ženám otevírali dveře auta nebo
# jiné dveře a pomáhali jim při odkládání kabátů.
# V mé době panenství nezpůsobovalo rakovinu a takové dívky znamenaly pro
# svou rodinu čest a pro svého manžela čistotu.
# Náš život se řídil Desaterem, střízlivým uvažováním, úctou ke starším
# lidem, chováním dle zákona, naplňovalo ho
# plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda.
# Učili nás rozlišovat dobré a špatné a odpovědnosti za své činy i jejich
# důsledky.
# O rychlém občerstvení jsme si mysleli, že je určeno pro lidi ve spěchu.
# Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a
# dalšími vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli.
# "Time sharing"znamenalo, že rodina je na dovolené s jinými rodinami a ne, že
# sdílí prostor s cizími lidmi.
# Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme
# stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD,
# a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Notebook
# znamenalo sešit.
# Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální a domácí spotřebiče
# neměly světelné displeje.
# Když už mluvíme o strojích,nebyly ani bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s
# rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod...
# Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé, a na jejich
# vyvolání se čekalo nejméně tři dny.
# Pokud bylo na výrobku uvedeno ´Made in Japan´, znamenalo to, že je to zboží
# špatné kvality a zboží označené ´Made in Korea´
# či ´Vyrobeno v Číně´ nebo ´v Thajsku´ ani neexistovalo.
# Neslyšeli jsme o Pizza go home, McDonaldu nebo o instantní kávě, umělých
# sladidlech... V obchodě bylo možné koupit něco za 5 až 10 haléřů.
# Zmrzlina,jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 1 korunu. Nové auto stálo 10
# 000 korun,ale kdo měl tolik peněz?
# V mé době byla tráva něčím, co jsme kosili, a ne kouřili.
# My byli poslední, kdo byli přesvědčeni, že žena potřebuje muže, aby mohla
# mít dítě.
#
#
# Teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi let?"
# "Ach dědo... více než 200!" odpověděl vnuk.
# "Ne, miláčku, pouze padesát!"