První dotaz směřoval na schodek státního rozpočtu. Ten je letos 78 miliard a podle opozice je i toto příliš. „Argument opozice je zvláštní. Zejména když Kalousek má na svědomí třetinu státního dluhu,“ okomentovala to ekonomka.

Pak se rozpovídala o významu rozpočtového deficitu pro kondici ekonomiky a došla k závěru, že to rozhodně není ten nejzásadnější ukazatel, byť samozřejmě nelze bezuzdně utrácet. „Ale není potřeba ze státního dluhu dělat zlatou krávu,“ ujistila.

Pak pochválila vládu, že se snaží něco dělat s příjmovou stránkou rozpočtu, zejména výběrem DPH, kde podle ní docházelo k dlouhodobým únikům. Na straně příjmů má totiž podle ní česká ekonomika mnohem více problémů než na straně výdajů.

Na dotaz diváka, zda je možné udržet vyrovnaný rozpočet a zároveň mít sociální stát, ekonomka odpověděla, že rozpočet má dvě strany, příjmy a výdaje. „Předcházející vlády se soustředily na výdaje, přitom problémem jsou příjmy,“ zdůraznila Švihlíková a znovu připomněla tristní výběr daní, zejména DPH.

„Je třeba si vybrat model, třeba skandinávský, a toho se držet,“ nabídla recept. Skandinávský model podle ní spočívá v myšlence státu, který zajišťuje občany proti riziku a zároveň investuje podstatné částky do školství a do výzkumu.

„Ono hodně záleží, jakým způsobem ty prostředky vydáváte. Ta částka deficitu sama příliš neřekne o tom, jak ty výdaje zapůsobí,“ vrátila se k vládnímu návrhu rozpočtu. Pak vysvětlila problém naší ekonomiky: „Náš problém nejsou napjaté výdaje, vždyť ty se neustále osekávají. Když se podíváte na statistiky Eurostatu, tak my v podstatě žádný sociální stát nemáme,“ povšimla si. Problémem jsou příjmy a špatný výběr daní.

Odmítla názor pravice, že neúspěch v této oblasti je dán složitým systémem. „To není otázka sazeb. To by na západě od nás všechny daňové systémy kolabovaly,“ připomněla fakt, že v západní Evropě jsou obvykle daňové systémy složité, s řadou výjimek, zejména u daně z přidané hodnoty. „V podstatě lze říci, že čím vyspělejší země, tím pestřejší si může dovolit daňový mix,“ uzavřela téma.

Vládne tu zahraniční kapitál

Další dotaz směřoval na termín „pracující chudoba“, o kterém se Švihlíková v poslední době často vyjadřuje. Podle Švihlíkové tento fenomén vytvářejí dva problémy. První je otázka minimální mzdy, která je často tak nízká, že už neplní svůj účel – jako nyní v České republice. Její optimální výši Švihlíková spočítala přes třináct tisíc korun.

Druhým problémem je automatizace výroby, kvůli které se značná část pracovníků stává nepotřebnou. Švihlíková je prý zastánkyní principu, který rozlišuje mezi zaměstnáním a prací. Podle ní existuje řada pracovních míst, která negenerují zisk, například v sociální oblasti. Když tato místa negenerují zisk, v tom případě musí nastoupit stát.

Na špatně placených místech jsou navíc podle ní často ženy, což na ně působí demotivujícím způsobem. Švihlíková spočítala, že v kategorii „pracující chudoby“ mezi současnou a reálnou minimální mzdou je zhruba čtvrtina pracujících žen.

Řešením podle Švihlíkové je vytváření pracovních míst s přidanou hodnotou. „Výroba by neměla mít přepracovací, tedy montážní charakter,“ vysvětlila. Tak to dnes bohužel u nás je a cesta ke změně je podle ekonomky náročná. „Předpokládá to podstatné změny. Je třeba vytvořit zejména vědecko-výzkumnou bázi, ale ze všeho nejdřív to musí být priorita vlády,“ vysvětlila.

Problémem je podle Švihlíkové i fakt, že naše země je příliš ovládána zahraničním kapitálem. Je prý třeba vytvořit český kapitál, k tomu však bude muset přiložit ruku stát, například vytvořením soustavy rozvojových bank. Pokud jde o praxi současné vlády, Švihlíková vidí pozitivní náznaky. Obává se ale, že zůstane jen u nich.

Další otázka směřovala na penzijní systém: Švihlíková kvitovala zrušení druhého pilíře – ČSSD to prý ohlašovala a je to pochopitelný krok. Nebyl o to zájem, lidé si uvědomili, že je to riskantní. „Mně sama představa, že peníze jsou u soukromého penzijního fondu bezpečnější než u státu, nepřijde šťastná,“ říká ekonomka.