psychiatrie
Buď pochválena krize. Buď vítán bod obratu
To, jestli bude obrat vynucený a násilný, nebo vědomý a pokojný, je zatím ještě v našich rukou.
Psychickými potížemi a nemocemi trpí nejméně tři milióny Čechů. Do psychiatrických ambulancí dochází a léky užívá asi půl miliónu z nich. Vyplývá to ze studií, jejichž výsledky před několika dny zveřejnila Česká psychiatrická společnost. Jak je to možné, když medicína nabízí záplavu vysoce účinných léků proti úzkostem a depresím? Jak to, že ještě nejsme všichni šťastní, veselí a spokojení?
Stále naléhavěji dochází na slova antipsychiatrů R. D. Lainga, T. Szasze nebo filosofa M. Foucaulta. Podle nich duševní choroby, jako samostatné biologické jednotky, v podstatě neexistují. Foucault je považuje za „výsledek klasifikujících a represivních společenských tlaků na jedince". Laing hovoří o „zvláštní strategii, kterou si člověk vyvine, aby mohl žít v podmínkách, které nejsou k životu". V těžce nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. V mojí ordinaci se jako apoštolové střídají depresivní nezaměstnaní s vystresovanými podnikateli a manažery. Ty první společenský systém drtí, ti druzí jeho káru s vypětím posledních sil táhnou. Ani jedni, ani druzí už nemohou dál. Spásu hledají u lékaře. Marně. Léky na úzkosti a deprese jim zdraví nevrátí. Umožní jen, aby „v podmínkách, které nejsou k životu" ještě chvíli přežívali. Až do úplného zhroucení. Stejně jako nemohou léky spasit jedince, nemohou finanční injekce zachránit společenský systém. Každá zpráva o nastartování ekonomiky je jen prodlužováním jeho bolestivé agónie. Byl založený na dravosti, bezohlednosti, neustálém ekonomickém růstu, drancování energetických zdrojů - jedince i přírody. Další vývoj tímto směrem už nemůže pokračovat. Valí se na nás problémy ekonomické, ekologické, sociální, korupce, kriminalita, nárůst násilí, závislostí, duševních a tělesných chorob. Žádný z nich nemá v rámci tohoto systému řešení. „Jestliže nemá problém řešení v rámci existujícího systému, dochází ke zpochybnění samotného systému a ten se vlastní vahou hroutí.", píše Francis Fukuyama v knize Konec dějin. Právě v této fázi společenského vývoje se nacházíme. Co bude dál?
„Na jednu stranu se musíme obávat vlastní osobní katastrofy a katastrofy celé Země, na druhou stranu se v takové katastrofě skrývá i jisté řešení. Slovo katastrofa pochází z řečtiny a může znamenat rovněž konečný obrat. Mnohé naznačuje, že člověk a Země míří stejným krokem k tomuto bodu obratu. Nový začátek bude patrně nevyhnutelný a také potopa, o níž se píše v bibli, byla také vskutku jen koncem staré a začátkem nové doby.", píše Ruediger Dahlke v knize Čím onemocněl SVĚT? Bude to zásadní změna hodnot. Přechod od exponenciálního ekonomického růstu k vnitřnímu kulturnímu a sociálnímu rozvoji, od drancování energie k šetrnosti a ohleduplnosti vůči sobě i okolí, od bezohlednosti a prosazování zájmů jedince ke spolupráci a podpoře celku. Bude to obrat neobyčejně složitý. Životně důležité funkce státu se mohou na přechodnou dobu úplně zastavit. Znejistění a strachu lidí se budou snažit zneužít nacionalistické, fašistické nebo jiné extrémistické skupiny. Budou přicházet se snadným řešením, prstem ukazovat na viníky mizérie mimo nás: Romy, imigranty, „pravdoláskaře", euro, Evropskou unii...Budou dělat všechno pro to, aby odvedli pozornost od sebe a problémů, jejichž řešení je jedině v nás. „V době, kdy kdekdo téměř bezvýhradně věří ve vnější proveditelnost věcí, je navíc těžké najít vnitřní východisko, i když stále více lidí tuší, že něco není v pořádku s věčně vychvalovanými návrhy řešení. Celkově to lze přirovnat k místnosti přeplněné lidmi, kde všichni tlačí na dveře a chtějí se jimi dostat ven, ale vůbec je nenapadne, že se dveře otevírají dovnitř.", píše Dahlke.
Před dvaadvaceti lety jsem byl svědkem přechodu od nemravného režimu komunistického, k nemravnému a bezohlednému tržnímu turbokapitalizmu. Nastupující změny očekávám s velkou nadějí. Jestliže lidé převezmou odpovědnost sami za sebe a okolní svět, vrátí se k přirozenému způsobu života, otevře se jim cesta k celkovému zdraví. Je to obrovská příležitost pro jedince i celou společnost. Teď jde hlavně o to, abychom krizi správně pochopili a byli na obrat připravení. To, jestli bude vynucený a násilný, nebo vědomý a pokojný, je zatím ještě v našich rukou.
Jan Hnízdil