Acesulfam – chemické umělé (nekalorické) sladidlo. Nepůsobí na glykémii.
Aceton – látka, vznikající rozkladem tuků při špatné kompenzaci diabetu nebo při hladovění. Patří mezi tzv. ketolátky.
Acetonurie – přítomnost acetonu v moči.
Acidóza – okyselení krve při dekompenzaci diabetu.
Adrenalin – hormon, který se vytváří v nadledvinách. Vyplavuje se do krve při hypoglykémii.
Akarbóza – látka (lék) patřící do skupiny perorálních antidiabetik, používaných k léčbě diabetu 2.typu.
Albumin – látka přítomná v krvi, kde tvoří až 60% všech bílkovin. Vylučování albuminu močí (albuminurie) je příznakem poškození ledvin.
Albuminurie (mikroalbuminurie) – množství albuminu vylučované močí. Vyšetřuje se u diabetiků za účelem posouzení stupně poškození ledvin.
Analog – obdoba, náhrada. V souvislosti s diabetem se jako analoga označují moderní, upravené a vylepšené druhy inzulínů.
Analoga inzulínu – moderní inzulíny vyrobené úpravou a pozměněním molekuly humánního inzulínu za účelem zlepšení jeho vlastností.
Angina pectoris – svíravá bolest na hrudi zpravidla s občasným šířením do krku nebo horních končetin. Jedná se o příznak ischemické choroby srdeční.
Angioplastika (PTCA, PCI) – léčebný výkon, kterým se roztahují a zprůchodňují zúžené cévy (tepny) poškozené aterosklerózou. Použivají se k tomu např. speciální balónky, případně se do cévy zavede pro zpevnění stěny krátká trubička (tzv. stent).
Antihypertenziva – léky používané k léčbě vysokého krevního tlaku ( hypertenze).
Antiobezitika – léky používané k léčbě obezity.
Aspartam – chemické umělé (nekalorické) sladidlo. Nepůsobí na glykémii.
Ateroskleróza – tzv. kornatění čili ucpávání cév (tepen) v důsledku usazování tuků do cévní stěny.
Autoimunní onemocnění – porucha, při níž je činnost imunitního systému zaměřena proti orgánům a tkáním vlastního těla.
Autonomní neuropatie – postižení autonomního nervového systému při dlouhodobém škodlivém působení zvýšené glykémie.
Autoprotilátka – protilátka, která je zaměřena proti orgánům a tkáním vlastního těla.

Bandáž žaludku – výkon bariatrické chirurgie spočívající ve zmenšení objemu žaludku prostřednictvím manžety, která jej rozdělí na dvě. různé části. Jako důsledek je pocit sytosti již po použití malého množství jídla s možností významného a rychlejšího poklesu hmotnosti.
Bariatrická chirurgie – chirurgický obor zabývající se operacemi snižujícími hmotnost, jako je např. bandáž žaludku.
Bazál-bolus – způsob podávání inzulínu. Nahrazuje přirozenou výrobu inzulínu, a to jak základní probíhající nepřetržitě (bazál), tak i nárazovou, vázanou na jídlo (bolus).
Beta-buňky – buňky v ostrůvcích slinivky břišní (pankreatu), v nichž vzniká hormon inzulín.
Biguanidy – skupina léků snižujících cukr v krvi (glykémii). Patří mezi tzv. perorální antidiabetika. V současnosti je u nás používán metformin.
Body mass index (BMI) – údaj vypočtený z hmotnosti a výšky těla, tj. hmotnost děleno (výška v metrech)2 – určující míru nadváhy, podváhy nebo obezity. Normální hodnoty BMI jsou v rozmezí 19 – 24 kg/m2.
Bolus – nárazová dávka. V diabetologii se používá jako nárazová dávka inzulínu před jídlem.
By-pass (čti bajpás) – operační výkon, při kterém se kolem ucpané části tepny našije přemostění, které zachová správné krevní zásobení tkání (srdce, dolních končetin).

Cartridge (čti kártridž) – náplň do inzulínového pera obsahující inzulín.
Celkový cholesterol – viz cholesterol.
Cévní mozková příhoda (CMP) – „mrtvice“. Ucpání nebo roztržení mozkových cév, které má za následek poškození mozkové tkáně. Nejčastěji vzniká v důsledku aterosklerózy nebo hypertenze.
C-peptid – bílkovina, spojující v proinzulínu řetězec A a řetězec B. Po odštěpení inzulínu z proinzulínu se odděluje C-peptid ve stejném poměru k inzulínu. Detekce a vyšetření C-peptidu v plazmě se využívá k informaci o velikosti vlastní sekrece inzulínu ze slinivky.
Cukrovka – viz diabetes mellitus.
Cukry – viz sacharidy.
Cyklamát – chemické umělé (nekalorické) sladidlo. Nepůsobí na glykémii.

Dawn (čti dón) fenomén – tzv. fenomén úsvitu. Zvýšení glykémie v časných ranních hodinách (nejčastěji mezi 4.a 8. hodinou ranní) u diabetiků 1.typu (závislých na inzulínu).
Dehydratace – odvodnění. Nejčastěji při dekompenzaci diabetu v důsledku většího močení.
Dekompenzace – zhoršení stavu diabetu, opak kompenzace.
Depotní inzulin – inzulín s prodlouženým účinkem.
Diabetes mellitus – úplavice cukrová neboli cukrovka. Je charakterizována poruchou látkové výměny spojenou se zvýšenou hladinou krevního cukru (glykémií), přítomností glukózy v moči (glykosurií) a sklonem ke charakteristickým komplikacím.
Diabetes mellitus 1.typu – cukrovka, jejíž příčinou je destrukce beta buněk ostrůvků pankreatu, a to autoimunní inzulitidou. Je charakterizována absolutním nedostatkem inzulínu, životní závislostí na jeho exogenním (vnějším) podávání a sklonem ke ketoacidóze.
Diabetes mellitus 2.typu – cukrovka, na jejím vzniku se podílí současně inzulínová rezistence a inzulínová sekrece. Je charakterizována relativním nedostatkem inzulínu, není životně závislý na exogenním podávání inzulínu a nemá sklon ke ketoacidóze. Léčba je komplexní, hlavně dietou (zpravidla redukční), určitými léky v tabletách (tzv. perorální antidiabetika – PAD) a při neúčinné léčbě tabletami – léčba inzulínem.
Diabetická embryopatie – soubor příznaků u plodu a novorozeného dítěte, jehož diabetická matka nebyla dobře léčena v době početí a v prvních týdnech těhotenství.
Diabetická fetopatie – soubor příznaků u plodu a novorozeného dítěte, jehož diabetická matka nebyla dobře léčena během těhotenství, zejména v jeho druhé polovině.
Diabetická nefropatie – poškození ledvin v souvislosti s diabetem. V počátečním stádiu se projevuje přítomností bílkoviny v moči (mikroalbuminurie, proteinurie), v pozdějším stádiu ledvinovou nedostatečností a ledvinovým selháním.
Diabetické neuropatie – poškození nervů a jimi inervujících tkání v souvislosti s diabetem. Projevuje se řadou obtíží, nejznámější je snížení kožní citlivosti na nohou, brněním až bolestmi v nohách apod. Při postižení vnitřních orgánů mohou být potíže zažívací, močové, srdečně cévní apod.
Diabetická noha – postižení dolní končetiny od kotníku dolů zapříčiněné dlouhodobým působením zvýšené glykémie, což vede většinou ke kombinaci poruchy cévního a nervového zásobení. Projevuje se vznikem ulcerací a v konečném stádiu může končit amputací nohy.
Diabetická retinopatie – poškození oční sítnice v souvislosti s diabetem. Dělí se na časné (neproliferativní) stádium a pokročilé (proliferativní) stádium.
Diabetické kóma – bezvědomí při dekompenzaci diabetu. Nejtěžší forma rozvratu vnitřního prostředí organismu při neléčeném nebo nedostatečně léčeném diabetu 1.typu. Bezprostředně ohrožuje život.
Diabetolog – odborný lékař, vzdělaný v základním oboru – interna a s nadstavbovou atestací z diabetologie (tj. specialista na léčení cukrovky).
Diabetologická ordinace (ambulance) – odborné lékařské pracoviště v terénu zabývající se léčením cukrovky.
Diabetologie – lékařský vědní obor zabývající se zkoumáním a léčením cukrovky a jejich komplikací.
Dialýza (hemodialýza) – způsob léčení selhání ledvin ,,umělou ledvinou“, tj. přístrojem, který odstraňuje z krve škodlivé produkty látkové výměny.
Diastolický krevní tlak (dTK) – tzv. „spodní“, udává hodnotu krevního tlaku v momentu roztaženého srdce (diastoly).
DPP-4 inhibitory – nová skupina léků k léčbě diabetu, ovlivňujících inkretíny. Blokádou enzymu DPP-4 prodlužují účinek glukagon-like peptidu 1 (GLP-1) a tím stimulují beta buňky pankreatu k vydatnější sekreci inzulínu.
Dyslipidémie – porucha metabolismu tuků.

Edukace – výchova. V diabetologickém programu směr vedoucí k větší informovanosti diabetiků o nemoci a její léčbě i k praktickému osvojení samostatné kontroly diabetu a zlepšení spolupráce se zdravotníky.
EKG (elektrokardiogram) – elektrokardiografické vyšetření funkce srdce.
Erektilní dysfunkce – porucha ztopoření (erekce) pohlavního údu. Často bývá přítomná u mužů s diabetem.
Exenatid – nový lék k léčbě diabetu 2.typu působící podobně jako inkretíny. Jde o analog GLP 1.
Exspirace – doba použitelnosti.

Fruktosamin – ukazatel kompenzace diabetu v posledních asi 2 týdnech. Patří mezi bílkoviny vážící cukry (glykované proteiny).
Fruktóza – ovocný cukr. Ovlivňuje glykémii téměř stejně jako běžný řepný cukr. Někdy se používá jako náhradní sladidlo, je však kalorické a energetické (jako řepný cukr). Jeho výhoda je sporná.
Fyzická aktivita – významná součást léčebných opatření k ovlivnění kompenzace a průběhu diabetu.

Gangréna – sněť, odumírání tkáně nejčastěji na prstech nohou.
Genetika – nauka o dědičnosti.
Gestační diabetes – „těhotenská cukrovka“, vznikající nejčastěji v poslední třetině gravidity.
Glaukom – tzv. zelený zákal. Onemocnění oka, které je častější u starších osob a u diabetiků.
Glomerulární filtrace (GFR) – hodnota v ml/s nebo v ml/min, určující míru schopnosti ledvin tvořit moč a zbavovat tělo škodlivých látek.
Glomeruly – základní součást ledvin, tvořená „klubkem“ drobných cév, kde probíhá glomerulární filtrace.
Glukagon – hormon, vznikající v alfa buňkách ostrůvků slinivky břišní. Má opačný efekt na glykémii než inzulín, tzn. zvyšuje glykémii. Lze ho použít k léčbě hypoglykemického kómatu.
Glukagon-like peptid 1 – hormon ze skupiny inkretínů.
Glukometr – přístroj na měření krevního cukru (glykémie). Používá se u diabetiků k samostatné kontrole diabetu (tzv.self monitoring).
Glukoneogeneze – novotvorba glukózy v játrech z jiných živin.
Glukóza – hroznový cukr. Chemicky patří mezi jednoduché cukry (monosacharidy). Jako pohotový zdroj energie je glukóza nezbytná pro fungování všech buněk lidského těla. Jeho přeměna a využití v organismu je závislé na působení inzulínu. Je-li přítomen v krvi, nazývá se krevní cukr.
Glykemický index – hodnota používaná k rozdělení jednotlivých potravin podle jejich schopnosti zvyšovat hladinu krevního cukru. Čím vyšší je glykemický index, tím více a rychleji daná potravina zvyšuje hladinu krevního cukru.
Glykemický profil – plánovité měření několika hodnot glykémie během jednoho dne. Lačný profil hodnotí glykémie před jídlem, nalačno. Postprandiální profil hodnotí glykémie po jídle, a to nejčastěji za 1–2 hod. po jídle.
Glykémie – hladina krevního cukru. Množství glukózy obsažené v určitém objemu krve. Vyjadřuje se v milimolech na litr (mmol/l).
Glykémie nalačno – hladina glukózy v krvi změřená ráno po nočním (nejméně 8 hodinovém) lačnění.
Glykogen – zásobní forma glukózy v játrech a ve svalech organismu.
Glykosurie – přítomnost glukózy v moči.
Glykovaný hemoglobin (HbA1c) – látka, která vzniká v organismu neenzymatickou reakcí (tzv. glykace) mezi glukózou a hemoglobinem (červené krevní barvivo). HbA1c dává nepřímou informaci o průměrné hladině cukru v krvi (glykémie) v časovém období, které odpovídá biologickému poločasu přežívání červených krvinek, tzv. erytrocytů. Toto období je 4-6 týdnů, proto HbA1c odráží hodnoty glykémie v období 4-6 týdnů před provedením jeho odběru. Někdy hovoříme o tzv.průměrné nebo dlouhodobé glykémii.

HDL cholesterol – cholesterol ve vysokodenzitních lipoproteidech, tzn. část cholesterolu, která je přenášena v krvi z tkání do jater, odkud je převážně vylučována do střeva. Jeho zvýšení proto zpomaluje rozvoj aterosklerózy a srdečně cévních komplikací.
Hemodialýza – neboli „umělá ledvina“. Forma náhrady nefungujících ledvin. Provádí se na specializovaných pracovištích nebo ambulantně (tzv.peritoneální dialýza). Základem je očištění organizmu od škodlivých a nepotřebných zplodin metabolizmu.
Hormon – chemický poslíček uvnitř lidského organismu. Přenáší určitou informaci z místa svého vzniku do cílových tkání, které podle ní upraví svojí činnost.
Humánní inzulín – lidský inzulín, produkovaný slinivkou břišní, případně vyrobený průmyslovou cestou (farmaceutickými firmami) k použití při léčbě diabetu.
Hyperglykémie – zvýšená hladina krevního cukru (glukózy).
Hyperlipoproteinémie – zvýšená hladina krevních tuků (cholesterolu, triglyceridů), vázaných na bílkoviny.
Hypertenze – zvýšení krevního tlaku, zpravidla opakovaně, event. fixovaně nad normu. Udává se v milimetrech rtuťového sloupce (mm Hg).
Hypoglykémie – nízká hladina krevního cukru (glukózy) pod fyziologickou normu. Obvykle se jedná o glykémii nižší než 3,0 mmol/l.U diabetiků vzniká nejčastěji v souvislosti s léčbou inzulínem nebo některými perorálními antidiabetiky.
Hypolipidemika – léky používané k ovlivnění (snížení) hladiny krevních tuků při dyslipidémii.

Cholesterol – látka tukové povahy, obsažená ve všech živočišných tkáních. Je to jedna ze složek krevních tuků.

Imunitní systém – systém obranyschopnosti. Pomáhá organismu rozpoznávat cizorodé součásti a likvidovat je.
Imunosupresiva – látky nebo léky potlačující funkci imunitního systému. Používají se léčebně např. po transplantaci.
Infarkt myokardu – postižení srdce s odumřením (nekrózou) části srdeční svaloviny v důsledku uzavření jedné nebo více věnčitých (koronárních) tepen zásobujících srdeční sval. Je to jeden z projevů ischemické choroby srdeční.
Inkretiny – skupina hormonů zesilujících odpověď pankreatu na přítomnost potravy v žaludku. Vytváří se ve stěně trávícího ústrojí.
Intenzifikovaná terapie – léčba diabetu inzulínem formou tří a více dávek v průběhu dne, nejčastěji pomocí kombinace bazální a bolusové dávky.
Inzulín – hormon, vylučovaný beta buňkami v Langerhansových ostrůvcích slinivky břišní. Je rozhodujícím hormonem, který řídí hospodaření s glukózou v lidském těle, snižuje hladinu glukózy v krvi a umožňuje využívání glukózy v buňkách. Při jeho absolutním nebo relativním nedostatku nebo při jeho nedostatečném účinku vzniká diabetes mellitus.
Inzulín-dependentní diabetes – diabetes závislý na léčbě inzulínem.
Inzulínorezistence – snížený účinek inzulínu v tkáních i při jeho dostatečném množství v krvi. Inzulínová rezistence předchází a provázídiabetes mellitus 2.typu. Dochází při ní ke snížení citlivosti a odpovědi na inzulín.
Inzulínová pumpa – technické zařízení (přístroj) s mikropočítačem a zásobníkem inzulínu. Podle nastaveného programu dodává trvale (kontinuálně) i jednorázově do podkoží pacienta s diabetem malá množství inzulínu.
Inzulínové pero – pomůcka pro aplikaci inzulínu do podkoží. Do pera se vkládá cartridge/penfil s inzulínem.
IRI (imunoreaktivní inzulín) – inzulín z krve určovaný imunochemickou metodou.
Ischemická choroba dolních končetin (ICHDK) – ucpávání tepen DK v důsledku postižení aterosklerózou. Může být příčinou a součástí tzv. syndromu diabetické nohy.
Ischemická choroba srdeční (ICHS) – postižení srdečních věnčitých (koronárních) tepen aterosklerózou. Důsledkem můžou být projevy anginy pectoris nebo infarktu myokardu.

Jojo efekt – opakované poklesy a vzestupy hmotnosti.
Joul (J) – jednotka práce a energie. Vyjadřuje množství přijaté energie (potrava) nebo vydané energie (fyzická aktivita). 1 kcal = 4,2 kJ

Kalorie (cal) – jednotka energie. Dnes již většinou nahrazená joulem.
Kardiovaskulární systém – srdečně cévní. Systém v těle, který zabezpečuje krevní oběh. Skládá se ze srdce a cév.
Katarakta – tzv. šedý zákal. Postižení čočky oka tvorbou skvrn, zmenšujících množství světla prostupujícího na sítnici a způsobujících zkalené a rozmazané vidění. Katarakta je častější u starších osob a u diabetiků.
Ketoacidóza – rozvrat vnitřního prostředí organismu při neléčeném nebo nedostatečně léčeném diabetu 1.typu. Vzniká vlivem nahromadění ketonů (ketolátek) při nedostatku inzulínu a nadměrném „spalování“ tuků.
Ketolátky – zplodiny spalování (oxidace) tuků. Mají kyselou povahu a jejich nahromadění v organismu vede ke vzniku ketoacidózy.
Ketonurie – přítomnost ketolátek v moči.
Koncentrace – množství dané látky v roztoku. V případě inzulínu udává koncentraci počet inzulínových jednotek v 1 mililitru roztoku.
Kóma – bezvědomí vznikající např.při výrazné hypoglykémii nebo hyperglykémii.
Kompenzace diabetu – vyrovnání látkové výměny při diabetu, zejména normalizace glykémií.
Konvenční terapie – léčba diabetu inzulínem pomocí 1-2 dávek denně.
Kreatinin – látka, jejíž koncentrace v krvi se vyšetřuje za účelem zjištění funkce ledvin.
Krevní tlak (TK) – tlak, kterým působí krev na stěnu cévy, jíž protéká. TK se udává v milimetrech rtuťového sloupce (mmHg). Zvýšené hodnoty TK se označují jako hypertenze, snížené hodnoty TK jako hypotenze.
Krevní tuky – jedná se o lipidy přítomné v krevním oběhu. Nejvýznamnější jsou LDL cholesterol, HDL cholesterol a triglyceridy.

LADA (Latent Autoimmune Diabetes in Adults) – typ geneticky podmíněného diabetu s chronickou autoimunní destrukcí beta buněk pankreatických ostrůvků (inzulitida), který se manifestuje v dospělosti. Jde o podtyp diabetu 1.typu.
Laktóza – mléčný cukr. Je obsažen v mléce a v kysaných mléčných výrobcích. Ovlivňuje (zvyšuje) glykémii.
Lanceta (autolanceta) – pomůcka sloužící k jemnému propíchnutí kůže za účelem získání malé kapky krve na měření glykémie.
Langerhansovy ostrůvky – část pankreatu, kde se tvoří hormony regulující hladinu krevního cukru. Součástí těchto ostrůvků jsou i beta-buňky, ve kterých se produkuje inzulín.
Laserová fotokoagulace – způsob léčby diabetické retinopatie. Spočívá v ošetření sítnice pomocí laserových paprsků.
LDL cholesterol – tzv. „špatný“ cholesterol, součást krevních tuků. Čím vyšší je jeho hladina v krvi, tím větší je riziko poškození cév aterosklerózou.
Ledvinný práh pro glukózu – hodnota glykémie, při které začíná glukóza přecházet do moči. U většiny lidí je to kolem 10 mmol/l.
Lipidy – tuky. Spolu s proteiny a sacharidy jedna ze 3 základních živin a složek lidské výživy.

Makroangiopatie – postižení velkých cév při diabetu aterosklerózou. Projevuje se špatným prokrvením mozku (cévní mozkovou příhodou), srdce (ischemickou chorobou srdeční - ICHS) a dolních končetin (ischémickou chorobou dolních končetin - ICHDK).
Makulární edém – otok sítnice oka v místě nejostřejšího vidění (tzv. makula) v důsledku škodlivého působení diabetu.
Maltóza – sladový cukr. Je obsažen ve sladu, ovlivňuje (zvyšuje) glykémii.
Mastné kyseliny – spolu s glycerolem základní součást lipidů.
Metabolický syndrom (MS) – soubor příznaků a poruch metabolismu, často přítomných současně. Mezi nejčastější součásti MS patří diabetes mellitus, hypertenze, dyslipidémie, obezita a mnoho dalších odchylek a poruch. Za hlavní příčinu MS se kromě dědičnosti považuje zmnožení tukové tkáně.
Metabolismus – látková přeměna, pochody v organismu vedoucí ke zpracování a využití potravy i zásob v organismu. Při diabetu je narušena nejen látková přeměna cukrů, ale i tuků, bílkovin apod.
Metformin – lék snižující hladinu cukru v krvi a zpomalující průběh diabetu 2.typu. Patří mezi tzv. perorální antidiabetika.
Mikroalbuminurie (MAU) – nález (event. laboratorní stanovení) albuminu v moči. Vyšetření MAU pomáhá posoudit stav ledvin v souvislosti s diabetem.
Mikroaneuryzma – výduť (ohraničené rozšíření) drobných cév.
Mikroangiopatie – postižení nejmenších cév diabetem vedoucí k poškození nervů (dia neuropatie), očí (dia retinopatie) a ledvin (dia nefropatie).
MODY – zkratka anglického výrazu Maturity Onset Diabetes of Yong. Zvláštní forma dědičného diabetu, který vzniká v dětství a dospívání.
Mykóza – postižení tkání (nejčastěji nehtů a kůže) plísní. Je rizikem pro zanesení infekce a vzniku syndromu diabetické nohy.

Nadváha – nepoměr mezi výškou a hmotností těla vznikající zmnožením tukové tkáně. Dle BMI je nadváha 27-30 kg/m².
Náhradní (umělá, alternativní) sladidla – skupina látek používaných ke slazení potravin jako náhrada cukru (sacharózy). Rozdělují se na dvě skupiny: kalorická, která zvyšuji krevní cukr, a nekalorická, která jej neovlivňují.
Neproliferativní retinopatie – mírnější stupeň poškození sítnice oka diabetickou retinopatií, při kterém ale ještě nedochází k tvorbě nových cév.
Non-inzulín-dependentní diabetes – diabetes nezávislý na léčbě inzulínem.
Nutrice – výživa.

Obezita – nadměrné množství tuku způsobené příjmem energie převyšující jeho výdej. Dle BMI se dělí obezita na 1. stupně (BMI 30-35), 2.stupně (BMI 35-40) a 3.stupně (BMI nad 40).
Obvod pasu – rozměr používaný k určení rizika kardiovaskulární onemocnění či diabetu. Hodnoty ukazující na významné riziko jsou pro muže vyšší než 102cm a pro ženy vyšší než 88cm.
Orální glukózový toleranční test (oGTT, někdy glykemická křivka) – laboratorní vyšetření ke zjištění diabetu. Nejčastěji se při tomto testu odebírá krev nalačno a za 2 hodiny po vypití sladkého nápoje (roztoku 75 g glukózy ve vodě).

Pankreas – slinivka břišní. Orgán, skládající se z exokrinní části pankreatu, která produkuje trávící šťávy a endokrinní části pankreatu (Langerhansových ostrůvků), která produkuje inzulín a glukagon.
Perorální antidiabetika – tablety (léky) k léčbě diabetu snižující hladinu krevního cukru. Užívají se ústy (perorálně).
Placenta – orgán, ve kterém probíhá během těhotenství látková výměna mezi matkou a plodem.
Podiatrická ambulance – specializovaná ambulance zabývající se prevencí a léčbou diabetické nohy.
Polydipsie – velká žízeň. Charakteristický příznak dekompenzovaného diabetu (často u nově zjištěného).
Polyurie – velké močení. U diabetiků nejčastěji při dekompenzaci diabetu. Močení je způsobeno jednak větším příjmem tekutin při žízni, jednak přítomností většího množství cukru v moči.
Postprandiální glykémie – hodnota krevního cukru (glykémie) 1-2 hodiny po jídle.
Pozdní komplikace diabetu – komplikace vznikající při dlouhotrvajícím škodlivém působení hyperglykémie.
Premixovaný inzulín – „směs“ inzulínů (krátkodobého a střednědobého) různých vlastností.
Proliferativní retinopatie – těžší stupeň poškození sítnice oka diabetickou retinopatií, při kterém dochází k tvorbě nových cév různé kvality.
Proteinurie – přítomnost nadměrného množství bílkovin v moči. Bývá projevem pokročilé diabetické nefropatie.
Proteiny – bílkoviny. Spolu se sacharidy a tuky (lipidy) jedna ze 3 základních živin a složek lidské výživy.
Protilátky – bílkoviny charakteristického složení (imunoglobulíny) schopné vázat se na antigeny, na jehož podnět se tvoří.
Puberta – dospívání. Období přechodu dítěte v dospělého člověka.

Redukce hmotnosti – úbytek hmotnosti při nadváze nebo obezitě.
Remise – částečné obnovení původního stavu. V diabetologii se remisí rozumí částečné obnovení vlastní sekrece inzulínu slinivkou po zahájení inzulínové léčby exogenním inzulínem u pacienta s nově zjištěným diabetem 1.typu. V době remise je potřeba podávaného exogenního inzulínu poměrně malá. Remise má přechodný charakter a trvá zpravidla několik měsíců.
Renální selhání – pokročilé stádium poškození ledvin. U diabetiků nejčastěji v důsledku diabetické nefropatie.

Sacharidy – cukry. Dříve také označovány jako glycidy, uhlohydráty (někdy také karbohydráty). Dělí se na jednoduché (monosacharidy), např. cukr hroznový (glukóza), ovocný (fruktóza), složitější cukry (disacharidy), např. cukr řepný nebo třtinový (sacharóza) a složité cukry (polysacharidy), kam patří např.škrob nebo glykogen. Spolu s bílkovinami a tuky (lipidy) jedna ze 3 základních živin a složek lidské výživy.
Sacharín – chemické umělé, nekalorické sladidlo. Nepůsobí na glykémii.
Sacharóza – řepný cukr, disacharid. Sacharid, nejčastěji používaný ke slazení potravin a nápojů. Působí na glykémii (zvyšují hladinu glykémie) podobně jako ostatní mono nebo disacharidy.
Sekundární diabetes – diabetes vznikající nejčastěji jako následek poškození pankreatu zánětem či po operaci pankreatu. Jako další příčina vzniku tohoto typu diabetu přichází některé poruchy žláz s vnitřní sekrecí nebo působení chemických látek nebo léků (např.kortikoidů) zvyšujících glykémii.
Selfmonitoring – samostatná kontrola diabetu pacientem/diabetikem (tj. měření hladiny glukózy v krvi zpravidla glukometrem).
Sorbitol, Sorbit – látka cukerné povahy, která se někdy používá při diabetické dietě jako náhradní cukr. Ovlivňuje (zvyšuje) glykémii téměř stejně jako sacharóza.
Somogyiho (čti šomodyho) fenomén – hyperglykémie následující po hypoglykémii v důsledku příjmu nadměrného množství cukrů při hypoglykémii a/nebo v důsledku aktivace látek (hormonů) působících kontrainzulárně a zvyšujících glykémii.
Sulfonylurea – též deriváty sulfonylurey. Skupina perorálních antidiabetik používaných k léčbě diabetu 2.typu.
Symptomy – jedná se o odborný výraz pro příznaky nějakého onemocnění, např. symptomy diabetu.
Systolický krevní tlak – tzv. „vrchní nebo horní tlak“, udává hodnotu krevního tlaku v momentu srdečního stahu (systoly).

Testovací proužky – pomůcky k samostatnému měření glykémie pomocí glukometru.
Thiazolidindiony (Glitazony) – skupina perorálních antidiabetik, používaných k léčbě diabetu 2.typu.
Transplantace – náhrada funkce poškozeného orgánu (ledvin, srdce, slinivky atd.) orgánem (štěpem) z mrtvého nebo živého dárce. Štěp se operačně napojuje na cévní systém jedince (příjemce).
Triglyceridy – neutrální tuky, jejichž hladina v krvi se zvyšuje při špatné kompenzaci diabetu, při nadváze nebo při vrozených hyperlipoproteinémiích.
Tuková tkáň – součást lidského těla, zmnožená u osob s nadváhou či obezitou.
Tuky – viz lipidy.

Ulcerace –vřed, poškození tkáně do hloubky. Ulcerace bývají často přítomny na kůži u syndromu diabetické nohy.

Vláknina – nevstřebatelná součást potravy, která však významně ovlivňuje rychlost a množství vstřebaných sacharidů a lipidů.
Výměnná jednotka – množství jídla, které obsahuje vždy stejné množství sacharidů. V různých dietních systémech se za výměnnou jednotku považuje 10 nebo 12 gramů sacharidů.