Před zraky svých dětí jim často nadávají, sepisují petice za jejich odvolání a občas je i fyzicky napadnou.

„Desetiletý Petr nepřišel na sraz žáků před odjezdem na školní výlet. Po půlhodině čekání, kdy nikdo z rodiny nereagoval ani na telefon, jsme odjeli bez něj. Jeho matka ale autobus dostihla svým autem a za to, že jsem nepočkala déle, mi před dětmi nafackovala,“ svěřila se se svým příběhem Právu pětačtyřicetiletá pedagožka.

„Ano, rodiče nám tykají, křičí na nás. Na zprávu o tom, že jejich dítě je agresivní, reagují vůči nám hrubými výrazy nebo přímo fyzickým útokem,“ potvrdili Právu další učitelé.

Není výjimkou, že rodič dítěte, které má problémy s výukou či s kázní, vyhrožuje, že stáhne finanční podporu škole, když budou výtky na adresu jeho potomka pokračovat. V době napjatých rozpočtů je movitý rodič jako sponzor pro školu někdy poslední záchranou.

„Když děti vidí, že rodič napadá učitele, ať již slovně, nebo i fyzicky, je to dosti velký problém,“ potvrzuje psychiatrička Dana Kertézsová.

Děti ztrácejí pocit autority

„Děti ztrácejí pocit autority, učitelům tykají a neváhají je také napadnout. Příčina je doma – rodiče mluví o učitelích pohrdavě, bez úcty, kritizují je, činí je odpovědnými za prohřešky svých dětí. Rodič, který platí svému potomkovi soukromou školu, pak bere učitele jako svého podřízeného zaměstnance,“ dodala.

„Někdy se dokonce před dětmi posmívají tomu, jak máme ve srovnání s jejich statisícovými příjmy žebrácké platy. Že jsme tedy pěkné ,blbky‘, když si neumíme vydělat jinak. Dítě si to jednoznačně vyloží – nemusí nás poslouchat,“ potvrzuje osmatřicetiletá učitelka Helena.

„Dítě ztrácí takovým jednáním rodičů úctu k učitelům,“ potvrzuje doktorka Václava Masáková z pedagogicko-psychologické poradny.

„Rodič je pro dítě autorita, která ho chrání, proto má, když rodič zasáhne, pocit satisfakce. Tak si zvykne na rodičovskou ochranu, i když samo ví, že něco dělá špatně. Ve společnosti se tak ale současně ztrácí úcta, respekt k druhému, slušnost,“ uvedla.

Učitel samozřejmě není nedotknutelný, ten, který má vždy pravdu, je ale možné vše řešit v poklidu, na úrovni. „Hlavní je společně s rodiči hledat řešení nějakého problému,“ říkají samotní učitelé.

Když si je platíme, tak ať jsou kvalitní

Podle pedagogů jsou konflikty mezi učitelem a rodiči časté v soukromých školách na prvním stupni, kde se za výuku platí.

Podle nich postupně mizí postoje, kdy se rodiče postavili za kantora. Teď zcela nekriticky hájí svoje děti. Ty jsou bez viny. Problém je vždy na straně učitele. On něco nezvládl, neumí, oni si přece platí za bezchybnou práci s velkou efektivitou. Rodiče zaplatí, učitelé mu jeho investici musí zhodnocenou vrátit.

Obraz rodiny

„Mizí pocit potřebné kooperace mezi školou a rodinou,“ potvrzují dále učitelé. To se projevuje například tehdy, když rodiče usilují o to, aby do první třídy šlo dítě, které ale není pro školu a první povinnosti zralé. Rodiče však na tom, aby do školy šlo,  trvají. Když učitel navrhne vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, vysmějí se mu a odmítnou to.

Podle psychologů je chování dětí odrazem poměrů v rodině. Děti poznávají vliv a kouzlo peněz, za které si lze vše koupit.

Učitel může ze strachu z agrese rodičů, ze stížností ustoupit, nasází dítěti jedničky, přivře oči nad přestupky. Paradoxně to vždy odnese dítě a v dospělosti narazí.

Jak upozorňuje Kertézsová, svůj vliv má i současný životní styl rodiny. Rodiče často nemají na děti čas, řešením je nejdříve si koupit chůvu, aby se o děti starala, později školu, aby převzala roli vychovatele. Jakmile skončí vyučování, nahrazují roli rodiče zase různé placené kroužky a aktivity. „Když si je platíme,“ říkají rodiče, „tak ať jsou kvalitní.“

Vliv má i to, že současné děti sedí u počítače, mizí komunikace s vrstevníky, kamarádství. Děti spolu komunikují přes Skype. „To má vliv na mezilidské vztahy, není třeba pěstovat a kultivovat vztah, být ohleduplný, laskavý, snažit se domluvit, učit se žít v kolektivu,“ dodává Kertézsová.

Podle expertů to ani není tím, že by rodiče nechtěli být co nejvíce se svými dětmi. Intenzita práce se zvyšuje, prodlužuje se vzdálenost mezi prací a bydlištěm, na cestách trávíme dvě hodiny.

Odnese to dítě

„Učitel může ze strachu z agrese rodičů, ze stížností ustoupit, nasází dítěti jedničky, přivře oči nad přestupky. Nakonec to ale paradoxně vždy odnese dítě,“ říká psycholožka Kateřina Irmanovová.

„Začne brát život jako prostředí bez autorit, bez normativů, hranic, nepsaných pravidel, přirozených mantinelů, kde je nejlépe se prosadit silou či penězi. Jenže v dospělém věku narazí, společnost ho takového nepřijme, začne mu klást odpor, odsoudí jej,“ upozornila.