Vážený zákazníku,

objednal jste si službu Bronze 2009 (ID: 9436) k doméně psychoterapeutplzen.cz.

Pro správu svých služeb použijte prosím náš ovládací panel:

https://admin2.explorer.cz/cp

Přihlašte se pomocí svého uživatelského jména (=Váš kontaktní email) a příslušného hesla. Pokud Vám přístupové heslo nebylo zasláno nebo jej neznáte, můžete si pouze s pomocí Vaší emailové adresy heslo bezpečně změnit na této adrese:

https://admin2.explorer.cz/cp/login.cgi/act,remind - zde si můžete nechat zaslat autorizační kód, s jehož pomocí následně můžete změnit přístupové heslo.

Ovládací panel Vám umožní spravovat Vámi předplacené služby a Váš účet.

Přístupové údaje k FTP (lze změnit v Ovládacím panelu):

Doménové jméno: psychoterapeutplzen.cz

Uživatelské jméno (pro FTP a FrontPage): zpsychot1514cz

Heslo (pro FTP a FrontPage): heslo1

Údaje pro elektronickou poštu (e-mail):

Zatím nemáte ve Vaší doméně založenou žádnou emailovou schránku. Nové schránky lze zakládat a spravovat ve správě poštovních účtů, kterou naleznete ve Vašem Ovládacím panelu.

Adresa webového poštovního rozhraní: http://webmail.psychoterapeutplzen.cz .

Adresy serverů potřebné pro nastavení pošty v poštovním klientovi:

POP3 server: mail.psychoterapeutplzen.cz

SMTP server: mail.psychoterapeutplzen.cz

Nezapomeňte prosím ve Vašem poštovním klientovi zapnout SMTP ověřování ("Server požaduje ověření"), jinak Vám nebude fungovat odesílání pošty.

Vezměte prosím na vědomí, že pokud je Váš webhosting zakládán na nově registrované doméně, může nějakou dobu trvat, než budou všechny doménové názvy v rámci této domény aktivní (obvykle max. 24 hodin).

Pokud byste měli jakékoliv dotazy, bez obav nás prosím kontaktujte.

S pozdravem a přáním pěkného dne

Explorer, a. s.

V Domově 2380/52, Praha 3, 130 00

fax: +420 241 734 614

Administrativní kontakt: info@explorer.cz tel. 241 732 103

Technický kontakt: podpora@explorer.cz tel. 241 732 103

Fakturační kontakt: fakturace@explorer.cz tel. 241 734 615

www.explorer.cz | www.domenyzadarmo.cz

e přihlášeni jako Mirek Jirman » Odhlásit

Potvrzení

Děkujeme Vám, že jste si zvolili naši společnost. Vaše objednávka byla přijata a bude zpracována jakmile dorazí Vaše platba.

Hostingový program Bronze 2009

Detaily objednávky viz níže

Doporučujeme Vám si tuto stránku vytisknout pro případnou budoucí referenci.

Správa Vaší služby (některé volby správy nejsou k dispozici před přijetím Vaší platby):

1. Přejděte na admin2.explorer.cz/cp

2. Pokud o to budete požádáni, vložte prosím přihlašovací jméno mirek@jirman.net a příslušné heslo, které jste zadali při registraci tohoto zákaznického účtu

Detaily Vaší objednávky

Variabilní symbol / Číslo Vašeho dokumentu 10925105

Číslo účtu 38301028 / 5500 (Raiffeisenbank)

SWIFT kód RZBCCZPP

IBAN CZ39 5500 0000 0000 3830 1028

Datum vytvoření 2009-11-02 20:42:16

Položka Množství Jednotka Cena za jednotku Období Celkem

Poplatek za zřízení programu Bronze 2009 0,00Kč 0,00Kč

Pravidelný poplatek za program Bronze 2009 299,00Kč 12 měsíců 299,00Kč

Registrace domény psychoterapeutplzen.cz na 2 rok(y) 538,00Kč 24 měsíců 538,00Kč

Sleva 50.00% na Pravidelný poplatek za program Bronze 2009 v rámci akce Doména .CZ + webhosting za 50% ceny 12 měsíců -149,50Kč

+ DPH 19.00 % 130,63Kč

Celkem 818,13Kč

Fakturační údaje

Mirek Jirman

Hodonínská 1062/63

Plzeň 32300

CZ

Telefon: +420 776384555 Informace o prodejci

Explorer a.s.

V Domově 2380/52

Praha 3, Praha 130 00

CZ

Telefon: +420 241732103

XXXXXXXXXXXX

Vytažené karty:

8 spravedlnost-co do vztahu dáváš, dostáváš nazpět. Je to hledání pravdy a toho, co vlastně od života chceme. Bude to bolestná pravda? Rozhodnutím nastolíme rovnováhu a pořádek, je to o uvedení našich životů do pořádku.

7 pohárů iluze- (dostala se mi omylem do velké arkány, ale patří sem :-)) vidíme vztah ve zkresleném světle, měli bychom zvážit pro a proti. Jsou náš vztah ztv. vzdušné zámky?

20 poslední soud-jsou tu dobré předpoklady pro partnerství. opět je třeba zvážit pro a proti, vztah bude mít hlubší smysl a může přinést naplnění. Že by nalezení pokladu, který jsme celý život chtěli nalézt?

12 viselec- tato karta může oznamovat odmítnutí, něco tento vztah omezuje, je to jako nemoc a není proti ní léku. Možná je změna vztahu, neodvratná změna.

21 svět- je to dosažení cíle, jde o nový začátek, nový vztah nebo dílo nebo uzavření životní kapitoly a jdeme dál... Je to poznání světa, uzavření své životní cesty určitého směru v životě.

Tak a teď já přihodím jednu kartu... a je to kolo štěstí - čeká nás neočekávané štěstí nebo osudová láska, ale pozor může to být také prohra, je to přece jen kolo štěstí, tzn. jednou jsme nahoře a jednou zase dole.

Přeji Ti v roce Tygra mnoho štěstí a lásky a ať bylo, je a bude cokoli mezi námi, je to jen naše... může to i hodně bolet a uvidíme jaký bude tvůj výklad.

Mám tě ráda, jsi moje láska, kdoví co nám tento rok přinese... nebo odnese ...

Pa Klára Calaverka Nováková

25.6.09                      plyn a elektroOK          7 280        7 280

16.12.09                     nájemOK                     16 380        23 648

28.12.09                      splátka                        -1000           22 648

1001                            splátka                        -1000            21 680

pak huvidíme .  ..

k tomu navíc 5+8

Plzeň

http://www.turisturaj.cz/?cid=279&idsubjekt=PM-U-386

prokopávka cca do 170.

Název:Ubytovna K Prokopávce

• Adresa:Plzeň, K Prokopávce 45E

• Telefon: +420 377 520 987

• Vejprnická 56                            377 308 235

• Průkopníků 290                         377 822 311

• Karlovarská                               377 520 253  kl. 216

• Skvrňany                                    377 382 019

• Vys. kolej Bolevec                      377 259 617,  377 259 814  ,377 221 718

• ČD Švihovská 12                       972 522 810

• LOKO - Úslavská 75                 377 448 041 

další souhrn odkazů http://www.plzen.eu/cz/uzij_si_plzen/sluzby/ubytovani/index.html

Nu to je materiál na popracování....

[23:07:22] 1 Calavero: a je divný že mi toani nevadí, nemám mu to zazlý. dělal jak uměl

[23:07:56] Mirek Jirman Mgr.: V tom jseš už dospělá. mOžná on dodnes tolik není .

[23:08:32] 1 Calavero: možná a možná jsem malý dítě co neví co vůbec chce

[23:09:27] 1 Calavero: ted mě napadlo, že ani není problém s mámou a my-ségry, ale s tátou.

[23:10:32] 1 Calavero: historie se totiž opakuje...máma versus já, to samý

[23:11:34] Mirek Jirman Mgr.: nerozumím tomu. . .

[23:13:36] 1 Calavero: máma+ttáta=vzali se, museli...bydleli o rodičů mámy, pak se odstěhovali, po 11 letech se rozvedli. Co bylo mezi tím bylo hezký jen díky babičce, ale to je vedlejší a možná taky ne.

[23:15:24] 1 Calavero: já se starala o Danu, od 10 let 2. máma jak mi holky říkaly, pak to nějak přešlo, my jezdily k babičce, někdy nás to otravovalo, protože jsme tam musely být furt. Máma tam teda s náma nikdy nebyla

[23:17:02] 1 Calavero: táta dlouho po rozvodu ještě bydlel u nás doma. My s janou a Danou a mámou bydleli v 1 místnosti a on se rozvaloval ožralej v jiný. Co jsme neschovali nebo nezamkly nebylo, prostě to vyhodil nebo sežral.

[23:18:17] 1 Calavero: byly i situace, kdy se máma nemohla dostat domů, chodila ke svýmu bráchovi(bydleli o patro výš), my byli zamklý v pokoji aby nám něco neproved

[23:19:09] 1 Calavero: bylo to hnusný, strach, že tě zmlátí tonic nebylo, ale dostat od něj facáka že jsem ji chytla o zed to tu taky bylo

[23:19:56] 1 Calavero: vidět, jak mámu táhne za vlasy po zemi a já se mu postavila, dostala jsem taky, sakra já myslela že je to pryč

[23:20:01] 1 Calavero: jde mi to samo...

[23:20:23] 1 Calavero: no co jsem tím chtěla říct..

[23:21:22] 1 Calavero: vzala jsem si taky ...chlapa, nejdřív z obavy, že se nikdy nevdám abych vypadla od mámy, protože se to prostě nehodilo

[23:21:55] Mirek Jirman Mgr.: To je silná drsňárna. Teď chápu více tvoji mamku.

[23:22:05] 1 Calavero: chtěla začít žít podle svýho, Jana odjela na intr a Danu poslala ke strejdovi do němec

[23:22:33] 1 Calavero: pořád jsme byli spolu-s holkama a najednou každá úplně jinde

[23:23:37] 1 Calavero: pak jsem se rozvedla, nedalo se, psychickej nátlak at ze strany rodiny manžela ale i mojí samozřejmě

[23:24:06] 1 Calavero: neměla jsem se kam vrátit, k mámě jsem nechtěla a ani nemohla

[23:25:50] 1 Calavero: chvíli jsem byla u babičky a pak si našla podnájem, na dovolený(u mojí mámy a jejího nynějšího muže) kdy jsem jí tam dřela na zahradě apod, ale mě to nevadilo, kam bych měla jít? tam jsme se seznámili sx novákem

[23:26:22] 1 Calavero: pak jsme se vzali-museli, já byla v 8. měsíci a jemu konečně 18 :D

[23:26:27] 1 Calavero: nenudím tě?

[23:26:42] Mirek Jirman Mgr.: povídej. .

bydleli u jeho mámy, kde jsem situaci mezi ním a jeho mámou dávala do kupy, pak u našich na baráku, kterej jim děda koupil. Byla to vidina lepšího žití, na venkově, zdravej vzduch, to Davidovi bylo 6 neděl

[23:29:56] 1 Calavero: období, který se nedá vrátit. místo toho abych se věnovala dětem jsem zase makala na baráku, čistila cihly, ukazovala kam má tatrovka vysypat zeminu, vyvařovala denně jak ve vývařovně pro dělníky

[23:33:04] 1 Calavero: davida nakrmila, oblíkla a šup s ním ven do kočáru. jasně nic mu nechybělo, byl na vzduchu...ale kontakt nebyl. já večer padala na hubu. šlo i o peníze, dávali jsme našim peníze na jídlo, topení a td. tolikrát mě už obrala o peníze a my se báli namazat si chleba nebo klukům dát jogurta. není to k smíchu? totálně zmanipulovaný bez vlastního názoru

[23:35:53] 1 Calavero: no a pak se to fakt nedalo, odstěhovali jsme se pryč k Petrovýmu tátovi. poprvé jsme bydleli úplně sami. sice hrůza bydlení, suchej hajzl, v zimě nám hovna přimrzali, ale byli jsme sami. jenomže jeho táta je takovej debil, nechtěl žádnou změnu. šlo o topení, rozvod vody, lepší podmínky k bydlení

[23:37:34] 1 Calavero: Davidivi byli 3 roky a Michalovi 7 a šli jsme do paneláku, já dělal různý brigády, pak do Makra do práce, kde mě porazilo auto a to už znáš.

Smutné. . ale pro tebe piosilující. Jen občas tě to strhne dolů.

[23:38:21] 1 Calavero: tak sis stěžoval, že píšu jen holý věty. máš aspon co číst, a stejně hodně moc věcí chybí a plno jich asi dávno víš

[23:38:30] 1 Calavero: není to smutné

[23:39:50] Mirek Jirman Mgr.: Je to silné a surové.

[23:41:02] Mirek Jirman Mgr.: Díky za to. Jak je ti teď ?

[23:41:36] 1 Calavero: asi líp ale ne moc

[23:42:05] Mirek Jirman Mgr.: To je na knihu.

[23:42:08] 1 Calavero: tak hrozný to nebylo i přes to na to vzpomínám ráda

[23:42:30] 1 Calavero: na knihu? neee :)

[23:42:50] Mirek Jirman Mgr.: podobné situace jsem slýchal v pasťáku od kluků.

[23:43:04] Mirek Jirman Mgr.: :)

[23:43:34] 1 Calavero: holky si todle ani nepamatují, byly malý

[23:43:56] Mirek Jirman Mgr.: uvnitř to mají. Jen ve vědomí ne.

[23:44:17] 1 Calavero: je to tam zalezlý...

[23:44:49] Mirek Jirman Mgr.: ano. rozumím ti.

[23:45:03] 1 Calavero: jana od malinka koktá, když chce mluvit rychle nebo se rozčílí, naskočí to

[23:45:24] Mirek Jirman Mgr.: :(

[23:46:00] Mirek Jirman Mgr.: na tom by se dalo popracovat, to bys mohla ty. Vedl bych tě na dálku.

[23:46:51] 1 Calavero: nevím ona nechce, pořád se mnou soupeří, s michalem se pohádala, on je na ní alergický

[23:47:17] 1 Calavero: jana ho nikdy nebrala jako dítě, srovnává ho se sebou

[23:47:43] 1 Calavero: nebaví se se mnou

[23:47:48] Mirek Jirman Mgr.: rozumíš tomu proč ?

[23:48:48] 1 Calavero: spíš srovnává jejího Toma s Michalem a malýho Honzika s Davidem. Přitom David je stejně starej s Tomášem

[23:50:58] 1 Calavero: myslím, že se michala bojí? nevím. měla jsem s ní vždycky problém když jsme byly malý. sice jsem nejstarší ale fungovalo to tak, že Dana velela, byla taky nejmladší, pak byla Jana a pak já. Já zastupovala roli táty a mámy současně, takže jsem pro ně byla sok

[23:51:57] 1 Calavero: většinou holky držely při sobě a mě spíš využívaly, no asi totak mělo být

[23:53:20] 1 Calavero: tak jsem si postěžovala ...

[23:53:50] Mirek Jirman Mgr.: bylo třeba to vyvětrat. . .

[23:54:13] 1 Calavero: chtělo by to pořádnej průvan

[23:54:56] 1 Calavero: akorát ti zatěžuju hlavu, pust to hned pryč

[23:55:29] Mirek Jirman Mgr.: jsem hodně rád za to. A nevrrrč. . . MTR i takto a o to víc. :)

ted jsem si vzpomněla, jak jsem asi ve 14 bulela o Vánocích kvůli kaprovi :D

[23:57:00] 1 Calavero: vyčítala jsem babičce a mámě, že ho zabijou,l že jsou vrazi (blush)

[23:57:12] 1 Calavero: se musím smát

[23:57:24] 1 Calavero: tydýtko Nováková...

Vytažené :

1 VA XIX Slunce, 2 mince nabídka, 3 meče odmítnutí, 4 poháry vděčnost. 5 eso mečů

6 pohár radost,7meče vměšování, 8 VA VII vůz, 9 mince Lakota, 10 meče žal

1 Vztah je založen na lásce, optimizmu tvořivosti a dalších pozitivních vkladech života, což celkově tento vztah činí šťastným. Je to naplněná láska, společné zájmy a tvořivost, možná životní láska?

2.Vztah je založen na hravosti možné změně či nutkavosti ke změně z obou stran s nadějným výhledem do budoucna. Vztah očekává příchod možná něčeho nového nebo cosi prohlubujícího se.

3 současně je však plný smutku, utrpení, zmatků na straně jednoho nebo obou partnerů. Je možná plný zmatků v sobě samýcha, ale ani jeden z partnerů nechceomezovat a vlastnit toho druhého.

4.je potěšením pro oba partnery, že v tomto svazku setrvávají, je to pro ně oslava ženství a mužství v plném rozměru. Partneři cítí soudržnost, rozumí si. je to společný růst a sebepoznávání.

5 pro myšlení obou partnerů je situace nepochopitelná, vnímají vše jako nevyhnutelný osud. Je to možná osud, ale pokud se oba odprostí od své mysli, budou šťastní.

6.v blízké době si i nadále budou prožívat tímto poměrem radost , vřelost, budou opojeni svými rozvíjejícími netušenými vnitřními radostmi. Spolu se cíti spokojení, možná společné cíle, láska...

7 Výchozí postavení tazatelů na situaci je nepřehledná od pocitů beznaděje po pocity chaosu uvnitř duše. Může nastat problém v komunikaci mezi partnery. Jeden z nich nebo oba dva mohou pocítit pocit podřízenosti vůči druhému.

8 Důsledkem toho pro oba budou velké činy, vznikající sebedůvěra, trvalý optimizmus a dobrý rozvoj obou partnerů. Oba dva mohou těžit ze společných chvil nebo žití, je to pro ně partnerství, ale ne v tom pravém smyslu, jak se od společnosti očekává.

9 vzniknou obavy z reakcí okolí, se závisti a celkového nepochopení tohoto vztahu okolím. Jde o lpění na názorech druhých, je pouze na nich, jak se k tomu sami postaví. Měli by si vyjasnit, pokud se budou cítit druhým omezováni, přidušeni.

10Celkový vztah je a bude však pro oba aktéry bolestný a tím i radostný. Bude bolestný tím, že nebudou spolu, ale pokud bude pokračovat ve stejném duchu, budou oba v radosti. Jde samozřejmě o milostný trojúhelník.

Přemýšlím, co to s tebou ten bůvolský rok udělá. Vidím to takové, jaké je to teď. Těším se na tvůj výklad :)

No a já jsem zvědavá, co tento rok buvola zase udělá s Tebou... Mám pocit, že nejsme ledajaký milenecký pár, jde o partnerství, ale ne podle společenských konvencí, myslím.Miluji tě ...

8.9. Tak  myslím to vážně. Zapomeň na mě.Mám plno plánů, ale nevidím řešení. Nemůžeme se vídat, nemůžu si to dovolit. Vždyť jsem to měla vědět nebo tušit, že to tak bude. Očekávat to. Chci ti pomoct s Medounkem, ale asi nepřijedu ani do tý pitomý Prahy. Několikrát jsem ti to i psala v mailech, naznačovala... Je těžký se rozhodnout. Tak a teď to skončím, je to to nejlepší co můžu udělat. Nemůžeš mo pomoct. Vím, co asi napíšeš, ...a voda teče ... spíš se na mě řine pěkný splav sraček.MTR a nezlob se. Asi klamu, vypadá to, že jsem v pohodě, ale je to jinak, jsem už asi taky hérečka.Možná jsem slaboch, srab, já nevím.Asi ti ubližuju a sobě taky. Sobě můžu, ale tobě nechci.Lepší teď než později, kdy to bude bolestivější. K.
[9:44:27] Calavero píše: miluju tě, bůů

Ahoj lásko,

nedá mi to, chci být upřímná k Tobě a hlavně taky k sobě. Jsem v takovém stádiu, že se vnitřně klepu a není to zimou nebo v duchu píšu dětem dopis na rozloučenou, protože nevím jak dál. Kdybych si to mohla dovolit, jdu k psychiatrovi...a Ty jsi tak daleko, ach jo.

Když jsem měla ten zatracenej úraz, 3.9. to bude už devět let, hodně mi pomohly děti, byly malé (3 a 7 let), jen kvůli nim jsem se z toho vylízala. Plno lidí mě odsoudilo k tomu, že budu na vozíku a já to dokázala. Chodila 3 roky o berlích a stále to není OK, ale stalo se. Až půjdu na další operaci, bude desátá. Doktoři mě fakt slátali dohromady. Mělo to tak být... vím to. Myslím, že jsem si to přivolala a můžu sama říct, i když to bude znít blbě, že jsem ráda, že se to stalo. Posunulo mě to totiž dál.

Předloni jsem na starý kolena odmaturovala, uhájila si to, nikdo mi to neulehčil, dělala grafologii, teď s Tebou kineziologii atd., chci se naučit hypno a teď vyrážím přes půlku republiky pryč. Proč bych se toho měla vzdát? Mám na to právo? Díky tomu nekoupím klukům boty či nezaplatím splátku a mě věřitelé uhánějí a já nevím, jak z toho ven...
protože, když tohle moje cestování skončí, už se s Tebou neuvidím, takže se propadám stále hlouběji.

Jsem ve fázi, že mě ani ty moje děti nedrží nebo drží, ale mám pocit, že jim ubližuju, že tu s nimi jsem. Já vím, ono to přejde, doufám v to. Ale v práci jsem holka pro všechno, už jsem rozhodnuta odejít, ale seženu místo? Neumím říct ne, a když nakonec tu výpověď
dám, budu potvora, že nechám firmu na holičkách. Dělám práci asi za 4 lidi, domů chodím klepající se, co jsem nestihla, a že to nezvládám, co se po mě očekává. Už teď mám z toho zase nervy. Na každého se usmívám, ale radost nemám. A kdo mě zná, pozná to, že to není OK. Vidíš, ani se neumím přetvařovat. Vlastně jsem si ani tu dovolenou v Mlázovech moc neužila, měla jsem špatný pocit, že nic nedělám. Až stavba nové věštírny mě nakopla :-).

Připadám si jako mezi dvěmi mlýnskými kameny, buď budu doma zase jako pipina, nic pro sebe neudělám nebo to dopadne stejně, protože už na to opravdu nemám. Já tohle ale nechci. Děti mají stále vyšší nároky, sakra musí se něco stát, změnit se nebo se z toho zblázním!

Aniž chci, nechávám se blízkými zneužívat, jsem tu pro ně kdykoli potřebují, a když se jim neozvu, jsem špatná, protože se jim dostatečně nevěnuji, jak oni očekávají.

Proto ani nikdo neví, jak mi je nebo zdali mám nějaké starosti či radosti. Jediní mí přátelé jste Ty, Milan, Jindra, Béďa a Zuzka. Lidičky, které vůbec neznám a oni neznají mne, ale přesto cítím, že máme mnoho společného.

Díky Tobě se mi změnil život, pomáháš mi a díky Tobě objevuji v sobě věci, které jsem toužila dělat jako dítě nebo jsem o nich nevěděla (viz "Jak je to doopravdy"). Je fakt, že mám hodně plánů a jsem ve svém okolí za blázna. 

Ale změny se dějí, vrbí se nějaká nová práce, rozesílám životopisy a nechám to Vesmíru...nějak to dopadne, i když mám existenční potíže, a tím nebudu moct jezdit do Plzně, Prahy či Mlázov. Čím častěji do Mlázov jezdím, tím hůř se mi odjíždí. Je to hrozný, nedá se to ani slovy popsat. Ale když se zase zakuklím a budu tou pipkou doma, ušetřím za vlak a budu na tom hůř ještě víc než teď. Sakra, nechci se toho vzdát!! Ptám se: Mám na to právo? Mám!!! Ale je tu zase ALE....

Zase se uvnitř třesu, klepu, nevím co to je. Čím jsem si to spustila? Proč sama sobě takhle ubližuju? Jsou tohle deprese, jak já se z toho dostanu, nevím...

Miluji Tě a nechci bez Tebe být. Nemyslím tím ale to, že se na Tebe chci vázat. Určitě víš o čem mluvím. Je mi s Tebou hezky.

jindy o kají

"Každý den v mém životě mě někam posunuje, něco mi dává a něco bere. S každým večerem mám pocit, že právě teď jsem dospěla, že právě teď už vím všechno, co potřebuji vědět, a že od teď se už mohu dívat na své minulé dny se shovívavým a blahosklonným úsměvem, neboť UŽ VÍM. Jenže další večer mám stejný pocit, stejně jako jsem ho měla minulý týden, minulý měsíc i minulý rok; dokonce i před deseti lety jsem ho už měla. Stále tápu, stále hledám, stále nevím ...Není důležité, kde a jak žiju a čím se živím, důležité je, co hledám: hledám lásku, hledám přátelství, ale přitom neustále toužím po svobodě a volnosti.Jsem občas příliš patetická a občas příliš sobecká.Chci žít nekonečně mnoho paralelních životů.  Chci poznávat, ale přitom neztrácet.  Chci milovat, ale současně nelitovat.Chci hledat a zároveň zůstávat.  Chci najít tu správnou cestu.Ale především chci mluvit sama se sebou ..."

Pokud jde o mne, vše je při starém. Zda je to dobře nebo není, nevím. Prostě to tak je. Neboj se mojí reakce, pokud se opravdu něco děje ať doma nebo jinde.

Víš co píšu v příběhu o skřítku Kvítkovi: "Od přátelství k lásce není daleko. Co bude mít větší cenu? Křehká láska nebo pevné přátelství?"

Jedna klientka, co tě MTR, ale nemajetnicky a svobodně. I když by ráda něco víc.

Ahoj a hezký den K.

jindy. .

Posílám ti výklad karet z Mlázov. Jde tvůj vhled no našeho vztahu. Nikdy jsem si na to nevykládala a tohle byla příležitost. Svůj vhled znám. Podívej se na to. Případně mi napiš, jak to vidíš a cítíš, protože to, co cítíš, je nejdůležitější. Vlastně o nic nejde. Buď hlavně upřímný, jsem totiž velká holka, i když si myslíš, že potřebuju ochranu. Možná ano, ale ne za každou cenu. A nechci být v tvé péči díky tomu, že mám jakési problémy sama se sebou a ty mi můžeš pomoc. Pomáháš mi tím, že jsi, že jsme se mohli potkat, a pokud to má skončit, stálo to za to. Možná si říkáš, proč to říkám, nevím, ale cítím, že se něco děje. Něco mezi námi. Jsi ženatý, máš hodně přátel, možná se někdo objevil nebo objeví, co já vím. Tak mi to klidně řekni, lepší dříve než vůbec a třeba ve lži.

jindy..

... chceme-li dosáhnout trvalé změny, musíme projít fází, kdy budeme cítit chaos a nejistotu ..." nebo "S každým, s kým se setkáme, je ovlivněn naším příkladem. Všechno začíná u nás. Každý člověk je první kostkou domina. Všechny ostatní kostky spadnou, když spadne první." jinak řečeno vlastními slovy: "... nepokoušejme se měnit druhé. Měňme sami sebe a nám nezbývá než čekat, jestli ten nebo ti druzí na naši změnu zareagují pozitivním způsobem ..."

Psychologie dnes

zpráva k Jirman.net

cesty ke světlu         čarodějky          Iva    

malá arkána     oshokartyvšechny   dnešní karta   www.najdise.cz

http://www.lust.cz/  (hypno)

Protože jsem dítko šetřivé, náhoda tomu chtěla (i když neexistuje) a já se do Plzně svezla s pražským numerologem Béďou. Trochu byla legrace, než jsme se sešli, ale nakonec jsme společně dorazili do Plzně, kde už na nás čekal jeden známý plzeňský terapeut, pohádkolog a gurmán života, Mirek Jirmanů, který se v současné době převtěluje do nového kabátu.

Stalo se to přesně před dvěma měsíci ...

Letošní rok je podle čínského horoskopu rokem Krysy. A protože tomu náhoda chtěla, mimochodem náhody neexistují, jela jsem do pražského divadla Kalich na muzikál Krysař. Nejela jsem sama, ale se svou kolegyňkou Blankou (bývalou skorošvagrovou) a kolegáčkem Martinem. Dorazili jsme společně na místo, zaparkovali automobil dost daleko od divadla a rychlým krokem kráčeli ke Kalichu, kde už na nás čekali jako na poslední diváky, protože řidič provozního oddělení neodhadl časové rozpětí naší cesty.

Dosedli jsme do svých pronajmutých křesel a ponořili jsme se do děje .... Herci byli úžasní, nasmáli jsme se jako nikdy.

Inu, každá sranda jednou skončí a já se svou batožinou, kterou jsem měla samozřejmě uloženou v autě, a tudíž jsem se musela pro ni vrátit, jsem sedla na metro a odjela do pražských končin jménem Černý most. Měla jsem domluvený nocleh u Blanky přítele a její sestřenice na tamním sídlišti. Podotýkám, že jsem Mildu viděla jednou v životě. Ale štěstí přeje připraveným, já se shledala s Mildou, který mi ukázal, kde se mohu složit a já s klidem usnula jako když mě do vody hodí...

Druhý den ráno mé probuzení bylo plné očekávání... Měla jsem se seznámit s Blančinou sestřenkou Martinou. Znala jsem ji pouze z vyprávění. Nu tedy, otevřela jsem dveře do kuchyně, kde seděla ona a jejich asi 13-ti měsíční synek Ondrášek a říkám: "Dobré ráno, Martino, já jsem Klára a spala jsem u Vás". A bylo to venku. Na první seznámení to myslím docela ušlo. Docela jsme si spolu pokecaly a já pokračovala ve svém cestování směrem na Jih, do Plzně a Hoštic.

Protože jsem dítko šetřivé, náhoda tomu chtěla (i když neexistuje) a já se do Plzně svezla s pražským numerologem Béďou. Trochu byla legrace, než jsme se sešli, ale nakonec jsme společně dorazili do Plzně, kde už na nás čekal jeden známý plzeňský terapeut, pohádkolog a gurmán života, Mirek Jirmanů, který se v současné době převtěluje do nového kabátu.

Během cesty mě milý numerolog pěkně prolustroval a všichni tři jsme přece jen přes malé zablouděníčko dorazili do Hoštic.

Nebudu dál vyprávět, jak krásný a pozitivní víkend v Hošticích jsem prožila. Bylo to takové poznání, které mě nikdy v životě nenapadlo. Potkalo mě tam štěstí, snad láska, porozumění, pohoda a klid, který přišel za pět minut dvanáct do mého života ...

A když jsem na zpáteční cestě odjížděla z Plzně, ani ve snu mě nenapadlo, že by to mohlo mít další pokračování. Aniž jsem chtěla, stále jsem na tohoto kamaráda a mou dvorní vrbu musela myslet a přerostlo to v něco hlubšího, zatím pro mě nepoznaného...

No, a když mi tento kamarád začal denně posílat smsky, milé maily MTR M:) či rozloučení slovy "Hladím Tě", bylo mi najednou jasné, kdo napsal loni v prosinci milý komentář na mé stránky s těmito slovy. Protože tato dvě slova mi tenkrát před Vánoci hodně pomohla, i když jsem za Boha nevěděla o koho jde a on zase nemohl tušit, jak mi pomohl ...

Co ještě říct závěrem: "Děkuji Ti, Míro, že jsi, že se můžeme navzájem poznávat a musím říct, že, i když se známe vlastně krátké dva měsíce, mě připadá, že Tě znám už dlouho, možná roky ... a je hezké, že si máme stále co říct ..."

 MTR K:))

Ahoj lásko,

nedá mi to, chci být upřímná k Tobě a hlavně taky k sobě. Jsem v takovém stádiu, že se vnitřně klepu a není to zimou nebo v duchu píšu dětem dopis na rozloučenou, protože nevím jak dál. Kdybych si to mohla dovolit, jdu k psychiatrovi...a Ty jsi tak daleko, ach jo.

Když jsem měla ten zatracenej úraz, 3.9. to bude už devět let, hodně mi pomohly děti, byly malé (3 a 7 let), jen kvůli nim jsem se z toho vylízala. Plno lidí mě odsoudilo k tomu, že budu na vozíku a já to dokázala. Chodila 3 roky o berlích a stále to není OK, ale stalo se. Až půjdu na další operaci, bude desátá. Doktoři mě fakt slátali dohromady. Mělo to tak být... vím to. Myslím, že jsem si to přivolala a můžu sama říct, i když to bude znít blbě, že jsem ráda, že se to stalo. Posunulo mě to totiž dál.

Předloni jsem na starý kolena odmaturovala, uhájila si to, nikdo mi to neulehčil, dělala grafologii, teď s Tebou kineziologii atd., chci se naučit hypno a teď vyrážím přes půlku republiky pryč. Proč bych se toho měla vzdát? Mám na to právo? Díky tomu nekoupím klukům boty či nezaplatím splátku a mě věřitelé uhánějí a já nevím, jak z toho ven...
protože, když tohle moje cestování skončí, už se s Tebou neuvidím, takže se propadám stále hlouběji.

Jsem ve fázi, že mě ani ty moje děti nedrží nebo drží, ale mám pocit, že jim ubližuju, že tu s nimi jsem. Já vím, ono to přejde, doufám v to. Ale v práci jsem holka pro všechno, už jsem rozhodnuta odejít, ale seženu místo? Neumím říct ne, a když nakonec tu výpověď
dám, budu potvora, že nechám firmu na holičkách. Dělám práci asi za 4 lidi, domů chodím klepající se, co jsem nestihla, a že to nezvládám, co se po mě očekává. Už teď mám z toho zase nervy. Na každého se usmívám, ale radost nemám. A kdo mě zná, pozná to, že to není OK. Vidíš, ani se neumím přetvařovat. Vlastně jsem si ani tu dovolenou v Mlázovech moc neužila, měla jsem špatný pocit, že nic nedělám. Až stavba nové věštírny mě nakopla :-).

Připadám si jako mezi dvěmi mlýnskými kameny, buď budu doma zase jako pipina, nic pro sebe neudělám nebo to dopadne stejně, protože už na to opravdu nemám. Já tohle ale nechci. Děti mají stále vyšší nároky, sakra musí se něco stát, změnit se nebo se z toho zblázním!

Aniž chci, nechávám se blízkými zneužívat, jsem tu pro ně kdykoli potřebují, a když se jim neozvu, jsem špatná, protože se jim dostatečně nevěnuji, jak oni očekávají.

Proto ani nikdo neví, jak mi je nebo zdali mám nějaké starosti či radosti. Jediní mí přátelé jste Ty, Milan, Jindra, Béďa a Zuzka. Lidičky, které vůbec neznám a oni neznají mne, ale přesto cítím, že máme mnoho společného.

Díky Tobě se mi změnil život, pomáháš mi a díky Tobě objevuji v sobě věci, které jsem toužila dělat jako dítě nebo jsem o nich nevěděla (viz "Jak je to doopravdy"). Je fakt, že mám hodně plánů a jsem ve svém okolí za blázna. 

Ale změny se dějí, vrbí se nějaká nová práce, rozesílám životopisy a nechám to Vesmíru...nějak to dopadne, i když mám existenční potíže, a tím nebudu moct jezdit do Plzně, Prahy či Mlázov. Čím častěji do Mlázov jezdím, tím hůř se mi odjíždí. Je to hrozný, nedá se to ani slovy popsat. Ale když se zase zakuklím a budu tou pipkou doma, ušetřím za vlak a budu na tom hůř ještě víc než teď. Sakra, nechci se toho vzdát!! Ptám se: Mám na to právo? Mám!!! Ale je tu zase ALE....

Zase se uvnitř třesu, klepu, nevím co to je. Čím jsem si to spustila? Proč sama sobě takhle ubližuju? Jsou tohle deprese, jak já se z toho dostanu, nevím...

Miluji Tě a nechci bez Tebe být. Nemyslím tím ale to, že se na Tebe chci vázat. Určitě víš o čem mluvím. Je mi s Tebou hezky.

jindy o kají

"Každý den v mém životě mě někam posunuje, něco mi dává a něco bere. S každým večerem mám pocit, že právě teď jsem dospěla, že právě teď už vím všechno, co potřebuji vědět, a že od teď se už mohu dívat na své minulé dny se shovívavým a blahosklonným úsměvem, neboť UŽ VÍM. Jenže další večer mám stejný pocit, stejně jako jsem ho měla minulý týden, minulý měsíc i minulý rok; dokonce i před deseti lety jsem ho už měla. Stále tápu, stále hledám, stále nevím ...Není důležité, kde a jak žiju a čím se živím, důležité je, co hledám: hledám lásku, hledám přátelství, ale přitom neustále toužím po svobodě a volnosti.Jsem občas příliš patetická a občas příliš sobecká.Chci žít nekonečně mnoho paralelních životů.  Chci poznávat, ale přitom neztrácet.  Chci milovat, ale současně nelitovat.Chci hledat a zároveň zůstávat.  Chci najít tu správnou cestu.Ale především chci mluvit sama se sebou ..."

Pokud jde o mne, vše je při starém. Zda je to dobře nebo není, nevím. Prostě to tak je. Neboj se mojí reakce, pokud se opravdu něco děje ať doma nebo jinde.

Víš co píšu v příběhu o skřítku Kvítkovi: "Od přátelství k lásce není daleko. Co bude mít větší cenu? Křehká láska nebo pevné přátelství?"

Jedna klientka, co tě MTR, ale nemajetnicky a svobodně. I když by ráda něco víc.

Ahoj a hezký den K.

jindy. .

Posílám ti výklad karet z Mlázov. Jde tvůj vhled no našeho vztahu. Nikdy jsem si na to nevykládala a tohle byla příležitost. Svůj vhled znám. Podívej se na to. Případně mi napiš, jak to vidíš a cítíš, protože to, co cítíš, je nejdůležitější. Vlastně o nic nejde. Buď hlavně upřímný, jsem totiž velká holka, i když si myslíš, že potřebuju ochranu. Možná ano, ale ne za každou cenu. A nechci být v tvé péči díky tomu, že mám jakési problémy sama se sebou a ty mi můžeš pomoc. Pomáháš mi tím, že jsi, že jsme se mohli potkat, a pokud to má skončit, stálo to za to. Možná si říkáš, proč to říkám, nevím, ale cítím, že se něco děje. Něco mezi námi. Jsi ženatý, máš hodně přátel, možná se někdo objevil nebo objeví, co já vím. Tak mi to klidně řekni, lepší dříve než vůbec a třeba ve lži.

jindy..

... chceme-li dosáhnout trvalé změny, musíme projít fází, kdy budeme cítit chaos a nejistotu ..." nebo "S každým, s kým se setkáme, je ovlivněn naším příkladem. Všechno začíná u nás. Každý člověk je první kostkou domina. Všechny ostatní kostky spadnou, když spadne první." jinak řečeno vlastními slovy: "... nepokoušejme se měnit druhé. Měňme sami sebe a nám nezbývá než čekat, jestli ten nebo ti druzí na naši změnu zareagují pozitivním způsobem ..."

Tak  myslím to vážně. Zapomeň na mě.Mám plno plánů, ale nevidím řešení. Nemůžeme se vídat, nemůžu si to dovolit. Vždyť jsem to měla vědět nebo tušit, že to tak bude. Očekávat to. Chci ti pomoct s Medounkem, ale asi nepřijedu ani do tý pitomý Prahy. Několikrát jsem ti to i psala v mailech, naznačovala... Je těžký se rozhodnout. Tak a teď to skončím, je to to nejlepší co můžu udělat. Nemůžeš mo pomoct. Vím, co asi napíšeš, ...a voda teče ... spíš se na mě řine pěkný splav sraček.MTR a nezlob se. Asi klamu, vypadá to, že jsem v pohodě, ale je to jinak, jsem už asi taky hérečka.Možná jsem slaboch, srab, já nevím.Asi ti ubližuju a sobě taky. Sobě můžu, ale tobě nechci.Lepší teď než později, kdy to bude bolestivější. K.